Stalo se nám to už před lety, ale dodnes si nedovedeme vysvětlit, jak ten snímek mohl vzniknout.

Už od dětství jsem byla vášnivou fotografkou. Fotila jsem všechno ve svém okolí a vždycky jsem se těšila na rodinné výlety. Pokračovala jsem v tom i tehdy, když jsem měla vlastní rodinu. Našla jsem k tomu v manželovi i vhodného partnera.

Údiv následoval strach

Stalo se to koncem 80. let. Tehdy už byly obě naše dcery středoškolačkami, ale stejně s námi jezdily po vlastech českých, moravských a slovenských. V onu sobotu, kdy jsme se z jednoho takového výletu vraceli, mě zaujala kaplička na kraji lesa. Poprosila jsem manžela, aby zastavil, že si u ní uděláme hezkou fotografii.

V té době se samozřejmě ještě fotilo na klasické filmy, které se pak musely vyvolávat. Netušila jsem nikdy předem, jak snímek dopadne. Bylo to vždycky takové malé napínavé očekávání během vyvolávání filmu. Tentokrát se ale napětí změnilo na údiv, následovaný strachem.

Několikrát jsem si tu kapličku vyfotila i samotnou a na jednom z těch obrázků stála vedle ní podivná postava. Jednalo se o jakéhosi muže v kápi, který jako by tam spadl z dávných dob. Nikoho podobného jsme tam ale ani já, ani můj manžel nebo dcery neviděli!

Jedna záhada navíc

Kdyby mi podobnou fotku ukázal někdo cizí, pomyslela bych si, že se jedná o nějaký plánovaný žert nebo sehranou scénku. V tomhle případě jsem ale žádné vysvětlení neměla. Postavu na snímku nechápal ani manžel. Dcerám jsem ji radši neukazovala, aby se nevyděsily.

S manželem jsme se rozhodli, že se k té kapličce zajedeme ještě podívat sami, ve dvou. Udělali jsme tam následující týden dalších pár fotografií, ale na žádné z nich se už nic tajemného neobjevilo.

A tenkrát, ještě před rokem 1989, nebyli ani žádní ezoterici, se kterými by bylo možné se poradit.

Když jsem na snímek vzpomněla počátkem 90. let a chtěla jsem ho najít, zmizel, stejně tak jako originál filmu. Dodnes netuším, co to všechno mělo znamenat a zda si s námi nepohrávaly nějaké temné síly.

Iveta L. (70), Tábor