Zdánlivě nevysvětlitelná tajemství mohou mít opravdu hrůzné rozluštění.  

Po nástupu do nového zaměstnání jsem se rychle sblížila s jednou kolegyní. Ukázalo se, že co říct si mají i naši manželé a tak jsme se často navštěvovali. Jarka a její muž měli chatu u jednoho jihočeského rybníka.

Navrhli, že bychom tam mohli společně strávit jeden týden v létě. Nakonec to dopadlo tak, že jsem na chatu nejprve přijela já, další den měla přijet Jarka s manželem a až za dva dny můj partner, kterého zdržela práce.

Otázky zůstaly bez odpovědi

Chata ležela na dost osamělém místě, ale já jsem měla celkem pro strach uděláno. Ten první večer, který jsem tam měla strávit sama, jsem se vydala na procházku po okolí. Když jsem se vracela po lesní pěšině kolem rybníka, zarazila jsem se.

Přede mnou stály dvě malé děti, chlapec a holčička. Bylo to dost divné, protože už se skoro setmělo a další nejbližší chata se nacházela poměrně daleko. Zeptala jsem se dětí, jak se jmenují a kde mají rodiče. Dívaly se na mě a jen se nesměle usmívaly.

Nabídla jsem se tedy, že je k mamince a tatínkovi dovedu. Jak jsem vykročila směrem k nim, začaly přede mnou couvat. Nechtěla jsem je vylekat přílišnou aktivitou, takže jsem znovu začala vlídně promlouvat.

Všimla jsem si toho, co mi předtím v lesním šeru uniklo: obě děti byly promáčené. Pomyslela jsem si, že asi utekly, spadly do rybníka a teď se bojí zpátky k rodičům.

Odpověď mě vyděsila!

Náhle jsem uslyšela nějaké kroky za sebou. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. A když jsem se obrátila zpátky, nestály tam už ani ty děti! Ještě chvíli jsem po nich pátrala v okolí, ale už jsem je nenašla.

Druhý den, když přijela Jarka s manželem, jsem jim o celé příhodě řekla. Viděla jsem, jak se tváří zaraženě. Ptala jsem se proč. Při jejich odpovědi mi přejel mráz po zádech.

Před dvaceti lety se v onom rybníce utopily dvě malé děti, které jejich rodiče nechali bez dozoru! Jak mým známým, tak i mně bylo v tu chvíli jasné, koho jsem to v lese předešlý večer potkala!

Tereza K. (47), Olomouc