Nedostatek peněz mě přinutil chodit na různé brigády. Ta poslední mě baví nejvíc. Dělám nehybnou sochu a peníze se mi jen hrnou!

Do důchodu mi zbývalo ještě hezkých pár let a mně nějak začaly docházet síly. Pracovala jsem v zahradnictví a od rána do večera jsem tahala pytle se zeminou nebo přenášela stromky těžké květináče. Doma jsem si něco malého uvařila a potom celý večer prospala.

Byla jsem ráda, že se už nemusím starat o děti, které už naštěstí byly velké. Občas jsem šla do kina, ale i to bylo pro mě čím dál dražší. Tak jsem žila hodně nudným životem, který mě čím dál víc přestával bavit.

Bláznivá nabídka se mi zalíbila

„Co si počnu, až nebudu svoji práci fyzicky zvládat? Kdo zaměstná chromou ženskou před důchodem? Neutáhnu byt, budu se muset vystěhovat, ale kam…“ běžely mi hlavou chmury.

Začal jsem si shánět brigádu, abych se alespoň trochu zabezpečila na horší časy. Jenže, nebylo to tak jednoduché. Párkrát se mi to povedlo, ale byly to spíš výjimky. Jednou jsem zaskakovala za chybějící ženskou v třídírně odpadů.

Od rána jsem stála u pásu a vyndala plechovky. O přestávce jsem si postěžovala takové mladé holce, že už v mém věku nic nezvládám. Zkoumavě se na mě zadívala a potom mě překvapila nabídkou: „Pojďte dělat pro mě.

Budu jezdit o víkendech do Polska, děláme tam každé léto s kamarády sochy a lidi nám za to platí!“ Vůbec jsem nechápala, o co jde.

O víkendech jsem stříbrná královna

Ona mi to ale dopodrobna vysvětlila. Namaskovaní lidé, přestrojení třeba za krále a královnu, nebo nějakou filmovou postavu a tak, stojí nehybně v kostýmech někde na nějaké hlavní ulici.

Turisté jim házejí drobné a oni se za to rozpohybují, vyfotí se s nimi a tak. Pro mě by měla slečna kostým staré královny. Jen bych si musela zaplatit líčidla. Znělo to všechno tak bláznivě, že jsem kývla.

Když nic jiného, podívám se do Polska a levně si nakoupím! Hned první den brigády mě nadchnul. Člověk se prostě nesměl pohnout do doby, než někdo zaplatil. Celá jsem se musela natřít stříbrnou barvou na tělo, a nasoukat se do dobového stříbrného kostýmu.

Potom už zbývalo vylézt na takový stupínek, pohodlně se sadit a čekat na platícího turistu. A tak už třetím rokem dělám přes léto sochu. Šetřím peníze a ještě mě to baví!

Karolína H. (59), Ostrava