Možná to se mnou myslel opravdu čestně, ale když se měl rozhodnout, dal přednost jí. Myslím, že nejen z důvodu, že je matkou jejich synů.

Stále se v myšlenkách vracím do té doby, kterou jsem prožívala jako hroznou noční můru. Bylo mi už sedmatřicet a byla jsem poprvé těhotná.

Jenže místo abych byla šťastná, záviděla jsem ostatním budoucím maminkám nejen jejich věk, ale hlavně to, že nemusejí řešit takovou situaci jako já. I já jsem si kdysi tohle období malovala růžovými barvami, ale realita byla úplně jiná.

Kariéra měla přednost

Můj život do té doby plynul celkem v pohodě. Užívala jsem si svobody a zaměřila se na kariéru. A to se mi dařilo. Pár vztahů jsem sice už měla za sebou, ale prakticky všechny ztroskotaly na tom, že moji partneři neunesli moje úspěchy v práci.

Asi by mě nejraději viděli s vařečkou u plotny, a na to já opravdu stavěná nejsem.

Proti založení rodiny jsem nic neměla, ale nehodlala jsem se stát něčí kuchařkou, uklízečkou a služkou, představovala jsem si opravdu rovnoprávný vztah, kde se oba dělí o všechno, i o domácí práce.

Jenže asi jsem neměla štěstí na muže se silnou osobností, který by to viděl stejně, nebo jsem byla vybíravá. Práce mě bavila a byla jsem v ní úspěšná, což mi ke štěstí stačilo.

Pak se mi ale přehoupla pětatřicítka a najednou se mi začalo zdát, že mi ujíždí vlak.

Kolem mě už byli prakticky všichni ženatí nebo vdané, ti volní nestáli za nic a já se začala trochu bát, že nakonec zůstanu sama. Jasno jsem měla ale v tom, že bych nikdy nechodila se ženáčem, to mi připadala podlé a nedůstojné. Na podnikovém večírku jsem ale poznala Marka.

Jak mi prozradil jeden náš společný známý, Marek prý žije už dva roky sám a vychovává své dva syny. Manželka jeho i děti opustila, odešla k jinému.

S výchovou kluků, kterým bylo tehdy deset a dvanáct let, mu hodně pomáhají jeho rodiče, jinak by se nemohl tolik věnovat své práci, ve které byl opravdu dobrý.

Jako já, blesklo mi hlavou. V tu chvíli mě napadlo, že s takovým mužem bych chtěla mít rodinu. Báječně jsme si rozuměli.

Byl tu sice malý háček, Marek byl stále ještě ženatý, jak mi sám řekl, protože dlouho doufal, že se jeho žena a matka jejich dětí nakonec vrátí.

Teď už ale pochopil, že není šance, a tak jsou v rozvodovém řízení. Nic jsme nechtěli uspěchat, hlavně kvůli Markovým synům.

Adam a David se stále ještě museli vyrovnávat s faktem, že je jejich vlastní máma opustila kvůli cizímu pánovi – a teď by jim táta přivedl cizí paní? Nechtěli jsme je ničím ranit.

Láska vítězí

Ale s Markem jsme oba toužili po vztahu. Byli jsme zamilovaní a postupně jsem se snažila i sbližovat s kluky. Po půl roce chození jsem zjistila, že jsem těhotná. Bylo to jako malý zázrak, už jsem si myslela, že vlastní děti mít nebudu.

Oba jsme se těšili, že začneme bydlet spolu i s kluky a že z nás bude šťastná rodina. Do té doby už jistě proběhne i poslední rozvodové stání, a pak už našemu štěstí nebude stát nic v cestě.

Domluvili jsme se, že se hned po rozvodu k Markovi nastěhuju a svůj byt pronajmu. Řekli jsme klukům i Markovým rodičům, že u nich budu bydlet a brzy se nám narodí miminko. Přijali to v pohodě.

Vrátila se!

Asi za týden, zrovna když jsme vybírali nábytek pro miminko, Markovi zvonil mobil, volal mu David a byl hrozně rozrušený, nebylo mu vůbec rozumět, tak si Marek vzal k telefonu svoji matku. Pak zbledl, chvíli mlčel a nakonec řekl, že až přijde domů, promluví si.

Byla jsem vyděšená, takhle jsem Marka ještě nikdy neviděla, a ptala jsem se, co se doma stalo. Řekl jen tři slova: „Monika se vrátila.“ Přišel až druhý den.

Řekl mi, že jeho žena prostě přijela, složila v předsíni kufry a řekla klukům, že je miluje a že se vrací domů, k nim a k tátovi.

Kluci prý byli radostí bez sebe. „A co bude s námi?“ ptala jsem se. Řekl mi, že mě miluje, že se těší na miminko a chce rozvod dotáhnout do konce, Monice prý už nevěří. Já ale jako bych tušila, že to nedopadne dobře.

Z mého stěhování samozřejmě sešlo, a když byl Marek u mě, koukal na hodinky, spěchal domů. Ano, domů, protože domov má přece tam, kde jsou jeho děti. A teď už i Monika. Já ale už do toho plánu nějak nezapadala.

I když mě ujišťoval, že mě stále miluje, vždycky dodal, že Monika je matka jeho kluků a to musím respektovat. Stále víc si ho omotávala kolem prstu, rozvod nakonec vyšuměl do ztracena. Hrozně jsem to vždycky obrečela. Nakonec jsem se s ním rozešla. Nechtěla jsem být pořád jen „ta druhá“.

Oči po tátovi

Pak se mi narodila dcera Martinka, oči má po tatínkovi. Zůstala jsem s ní sama. Naštěstí jsem na tom finančně tak dobře, že se o ni i tak dokážu slušně postarat.

Alimenty od Marka jsem odmítla, nic už od něj nechci, on ale založil pro malou konto, kam jí je posílá.

Kamarádka mě přemluvila, ať to tak nechám, jsou to přece peníze pro Martinku. Teď už chodí do školy, je moc krásná, šikovná a milá; nebýt jí, nevím, jak bych tu zradu zvládla. Ale na muže jsem zanevřela, pořád to ještě moc bolí.

Tereza (58), Liberec