Říká se, že jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Někdy je ta ozvěna ale příliš silná.  

V našem obchodním oddělení pracovaly samé ženy. Jedinou výjimkou byl šéf. Toho jsme ale všechny rozmazlovaly a zbožňovaly. Dokázal se nás zastat, věděl, kdy je třeba zvýšit hlas a kdy naopak zklidnit situaci.

Díky němu byla atmosféra v kanceláři po celou dobu pohodová. Nic ale bohužel netrvá věčně a tak jsme jednoho dne prožily šok, když jsme se dozvěděly, že náš šéf odchází. Dostal práci na ministerstvu, proti tomu se nedalo nic namítat.

Byly jsme proto všechny zvědavé, kdo nastoupí místo něho. Ani jedna z nás sedmi kolegyň na takovou pozici neměla kvalifikaci.

Vadila nám všem

Naší novou vedoucí se nakonec stala úplně nová pracovnice. Jmenovala se Kateřina a bylo jí něco přes čtyřicet. Všechny jsme se shodly, že se svým předchůdcem se nemůže vůbec srovnávat, ale daly jsme jí čas.

Velice brzy se ale začaly projevovat špatné vlastnosti Kateřiny. Zdálo se, že je to pravý opak našeho oblíbeného šéfa. Vždycky byla proti nám, nikdy s námi nemluvila o ničem jiném než o pracovních věcech a na některé kolegyně si vysloveně zasedla.

Poprvé v životě jsem tak na vlastní oči viděla, co to je šikana na pracovišti. Žádná z nás už do práce nechodila tak ráda jako předtím. Nedalo se s tím bohužel nic dělat. Dobře jsme věděly, že vedení bude vždy na straně naší nové šéfové.

Když jsme jednou situaci řešily kolektivně po práci u vína, napadlo Ivanu, která z nás byla nejmladší, abychom se vedoucí nějak pomstily. Měly jsme jí dát nějak najevo, že svůj přístup přehání. Na tom jsme se všechny shodly. Otázkou ale bylo, co jí provést.

Kdyby to mělo být něco pracovního – jako že bychom schválně něco pokazily – mohlo by se to obrátit proti nám.

Rozjely jsme akci

S nápadem jsem přišla nakonec já. Vycházela jsem z jedné dávné zkušenosti s kamarádkou. Ta bojovala s exmanželem, který si za ní našel mladší náhradu.

Já jsem jejímu bývalému muži potom pravidelně volala do bytu, když jsem věděla, že telefon zvedne jeho nová přítelkyně. Bylo to nefér, ale kamarádka nakonec dosáhla alespoň toho, že žárlivá sokyně jejího exmanžela opustila.

Navrhla jsem proto, abychom zapojily naše životní partnery nebo známé a zjistily, nakolik má Kateřina žárlivého manžela. To, že je vdaná, jsme věděly.

Ukázalo se navíc, že máme štěstí, protože v dnešní době mobilů a internetu patřila k těm, kdo ještě měl pevnou telefonní linku. Zjistit číslo dalo trochu detektivní práce, ale povedlo se.

Přemluvit naše partnery k této zlomyslné pomstě pak bylo celkem jednoduché. Akce se mohla rozjet. Samy jsme byly zvědavé, jaký bude její výsledek.

Dodnes toho litujeme

První odezva na sebe nenechala dlouho čekat. Nebylo složité si všimnout, jak se Kateřina najednou změnila. Už nebyla tak sebejistá, často vypadala, že je myšlenkami někde jinde.

Jednoho dne mě překvapila, když jsem odcházela z kanceláře jako poslední a ona mě – jako nejstarší členku kolektivu – požádala o radu. Řekla mi to, co jsem už věděla: má doma problémy s manželem, který bezdůvodně žárlí a ona neví, jak se bránit.

Bylo mi jí v tu chvíli skoro líto a slíbila jsem si, že s tou naší pomstou přestaneme. Kolegyně o tom ale nechtěly ani slyšet, tím spíš, že některým z nich strhla Kateřina peníze. Podezřívaly mě z toho, že jsem přešla na stranu šéfové.

Ta pak jednoho dne nepřišla do práce kvůli nemoci. Z dobře informovaných zdrojů jsme se dozvěděly, že jí manžel zmlátil. To už i nejotrlejším z nás bylo jasné, že jsme všechno přehnaly. Už se ale nedalo nic dělat. Následky byly pro Kateřinu zničující:

její manželství skončilo rozvodem. Ona sama se pak přestěhovala, takže na místo vedoucí nastoupil další člověk, tentokrát muž, který byl celkem přijatelný. Dodnes si ale většina z nás vyčítá, že jsme nespravedlivě zničily jeden vztah!

Renata J. (53), Liberec