Zaplést se s mužem, který vás zmanipuluje tak, že přestanete vídat i vlastní rodinu, není tak složité. Já jsem naštěstí své sestře vždy podala pomocnou ruku, a ušetřila ji tak velkého trápení.

V každé rodině se najde něco, co trápí všechny její členy. A kdo tvrdí, že je u nich vše dokonalé, tak zajisté lže. U nás v rodině si toto břemeno nesla moje sestra Helena.

Už od doby, kdy začala jako mladá randit s kluky, byla jako prokletá nebo si zkrátka vybírala ty, kteří jí přinejmenším zlomili srdce. Dokud ale bydlela s rodiči a se mnou společně pod jednou střechou, vždy jsme ji dokázali z toho nejhoršího vytáhnout.

Přestala se stýkat s kamarádkami

Když nám sestra Zdeňka představila, nejdřív jsme si všichni mysleli, že konečně našla toho pravého. Už ale během té doby jsme přehlíželi signály, které nám měly naznačit, že jejich vztah nevěstí nic dobrého.

S našimi společnými kamarádkami jsme například každý měsíc chodily na klasický „babský dýchánek“.

Jenže Helena přestala s námi na schůzky chodit. „Víš, ono by se to Zdeňkovi moc nelíbilo, on nechce, abych chodila ven s někým jiným než s ním,“ řekla mi jednou Helena a já zůstala stát s pusou otevřenou. Vždyť šlo jen o schůzku s kamarádkami.

Nechala jsem to nakonec být, protože se mě to trochu dotklo, a řekla jí, ať si dělá, co chce. Vše ale nabralo na obrátkách, když se Helena po devíti měsících vztahu rozhodla, že se ke Zdeňkovi přestěhuje.

Rodiče si mysleli, že je to čerstvá zamilovanost

Ale ani já, ani rodiče jsme z toho neměli úplně dobrý pocit. Což se nám vzápětí potvrdilo. Jak týdny utíkaly, Helena s námi byla čím dál méně v kontaktu. Nakonec ale i rodiče pochopili, že to není normální. Helena totiž nepřišla ani na oslavu maminčiných narozenin.

To už jsem nevydržela a zajela k ní domů. Při pohledu na jejich byt jsem zůstala v šoku. Všude byl nepořádek a ani Helena nevypadala vůbec dobře. Přesto si nedala říct a v tomto šíleném vztahu zůstala dlouhých šest let.

Jakmile ho zavřeli, jela jsem ji zachránit

Pak se ale stalo něco, na co jsem čekala. Zdeňka zavřeli na půl roku do vězení a to byla moje příležitost vytáhnout sestru ze spárů tohoto blázna. Hned jsem k ní přijela a k mému překvapení mi otevřela a v klidu jsme si popovídaly.

Také jsem jí nabídla, ať jde bydlet ke mně. Nejdřív nechtěla, ale když jsem jí řekla, že až Zdeňka pustí, budu ji chránit a všechno zvládneme, nakonec souhlasila. A já jsem dodnes vděčná, že jsem Heleně tehdy pomohla začít znovu.

Lenka B., 58 let, Vsetín