Myslela jsem si, že mi může být jedno, co si o mně druzí myslí. Ale bohužel to vůbec není pravda.

Vešla jsem do domu a slušně pozdravila. Nic. Ticho. U výtahu přitom stály dvě mé sousedky. Chvíli jsem si myslela, že můj pozdrav přeslechly. Začala jsem proto nějakou klasickou konverzaci o počasí. Nerozpovídala jsem je.

Jen tak trochu pokývaly hlavou a mlčky se mnou nastoupily do kabiny. Výtah se rozjel a nastalo ticho. Vůbec jsem to nechápala. Co jsem těm ženským udělala?

Nový domov  

Přistěhovala jsem se sem před pár měsíci. Po nevydařeném manželství a dramatickém rozvodu se mi podařilo sehnat garsonku. Dala jsem za ní všechny své úspory a ještě jsem si musela vzít hypotéku.

Ale zvládla jsem to. Chtěla jsem prostě začít znova. Neutápět se ve starých bolestech a křivdách, ale opět žít naplno. Tak dlouho jsem to už nedělala.

Pár přátel mít    

Přátelství považuji v životě za dost podstatné. Jsem člověk, co snadno navazuje kontakt s lidmi. Doufala jsem proto, že i v novém prostředí najdu pár kamarádek. Zprvu to tak i vypadalo.

Nejprve jsme se spřátelily s Kamilou. Bydlí se svým mužem hned naproti v bytě. Pozvala mě k sobě a zasvětila do života našeho domu. Její informovanost o všem, co se tady šustne, mě opravdu fascinovala.

Neuvědomila jsem si tenkrát, že je to vlastně strašlivá drbna, která neustále probírá každého s každým.

Nedalo se to zastavit  

Mám tři dospělé syny. Moc hodné kluky, kteří za mnou pravidelně chodí. Zejména po rozvodu se snažili, abych se necítila tak sama. Řekla jsem Kamile, že mi kluci navštěvují.

Nakonec je každou chvilku potkávala na chodbě. Netušila jsem, jak moc potřebuje být šiřitelkou senzací. Z mých synů si „vyrobila“ mé milence. A tak si brzy myslel celý barák, že jsem zvrhlá ženská, která si pěstuje hned tři zajíčky najednou. A lidi se mi začali vyhýbat.

Musela jsem pryč  

Po čase jsem si našla skutečného přítele. Už tehdy jsem ale věděla, že do našeho domu ho přivést prostě nemohu. Brzy by se o mně dozvěděl jistě nečekané zvěsti. Byt jsem tedy nakonec prodala a přijala nabídku,že budeme bydlet spolu.

Byl to ode mne velice nerozvážný zisk. Po necelém roce jsme se s Viktorem rozešli. Stála jsem s kufrem před dveřmi jeho bytu a nevěděla, kam mám jít. Skončila jsem nakonec u syna. Na nový byt už peníze nemám. Ty jsem utratila s Viktorem.

Nemůžu být věčně synovi na obtíž. A tak ani nevím, co bude dál.

Hana J. (58), Brno