Shledání s kamarádem z dětství nám udělalo ohromnou radost. Netušili jsme, že nás to bude stát rovných sto tisíc!

Třídní sraz základní školy po padesáti letech mě uvedl tak trochu do deprese. Už jsem si totiž nebyla vůbec podobná. Samozřejmě nemám na mysli věk, ten ubíhá každému stejně, alespoň jsem si to prozatím myslela.

Tou podobou jsem měla na mysli spíš váhu a také svoji povahu. Váha se mi změnila směrem nahoru a to o dost. A povaha naopak směrem dolů, k nenáladě a chmurám.

Na třídní sraz se nejvíc těšil můj muž

Byla jsem vždycky veselá a pozitivní, ale v posledních letech jsem se usmála zřídka kdy. Zásluhu na tom měla ta moje zpropadená nadváha a věčné diety, které jsem bezúspěšně držela.

Můj muž, s kterým jsem také shodou okolností chodila do stejné třídy, se naopak ze srazu velmi radoval. „Moc se na všechny těším, doufám, že nikdo neumřel…“ smál se, jakoby vůbec nevěřil, že i to by bylo v našem věku možné.

Do srazu zbýval měsíc a já začala zuřivě cvičit a také shánět něco hezkého na sebe. Nakonec jsem si s pomocí dcer koupila hodně drahé, ale také moc hezké šaty i doplňky. I můj manžel Bořek mě pochválil a to mi zvedlo náladu po dlouhé době do nebeských výšin.

Téměř v euforii jsme se dostavili do místního kulturního domu, kde se náš sraz měl konat s plnou parádou.

Vypadal neskutečně mladě

Pozvaní byli i naši tehdejší, kdysi hodně mladá pionýrští vedoucí, trenéři a oblíbená kuchařka ze školní jídelny. Dobře vařila a my ji coby děti měly moc rády. „Která ty jsi?“ oslovila mě moje tehdejší sousedka z lavice, Eva.

Na rozdíl ode mě byla pořád stejná. Rezavá a jako rtuť! Naštěstí, nebyla jsem sama, koho nikdo nepoznával. Vlastně nás byla většina. To Bořek měl na svoje kamarády větší štěstí. Prostě, chlapi tak rychle nestárnou.

Najednou jsem ho přes celý sál uslyšela nadšeně hulákat. Objímal se s nějakým mladíkem! Až při pohledu z blízka jsem poznala, že tak mladý není. Ale vypadal opravdu fantasticky! Tvář bez vrásek a pokožka pevná jako u dítěte.

Vlasy měl prořídlé, ale i to bylo sexy. Štíhlý a vitální chlap se smál od ucha k uchu. „No to je přece Pepa, můj nejlepší kamarád!“ slzel nadšením a hlavně dojetím Bořek. Byl z toho shledání úplně v šoku.

Nalákal nás na zázračné vitaminy

Pepa totiž kdysi odešel do ciziny stavět cukrovary a potom už tam zůstal. Zprávy o sobě podával sporadicky a i ty po čase ustaly. Manžel o kamarádovi neměl už dobrých dvacet let žádné informace. A teď, z ničeho nic, ho měl před sebou!

„Jak se máš, co děláš a jsi už tady natrvalo?“ vyptával se nedočkavě kamaráda a ten jen krčil rameny. Prý je to na dlouhé vyprávění. Hned druhý den po srazu se ti dva sešli u nás odpoledne doma a to jejich povídání se protáhlo skoro do půlnoci.

Pepa procestoval celý svět, ale nakonec se mu přece jen začalo stýskat po domově. „To víte, všude dobře, ale doma nejlépe!“ pokrčil rameny a vytáhl z kapsy nějakou krabičku léků. Dvě kapsle vložil do úst a zapil celou sklenicí vody.

Nedalo mi to, abych se nezeptala: „Ty jsi nemocný?“ on se ale jen usmál a odvětil: „Vypadám snad na to? To jsou vitaminy. Hrozně drahé, ale sama vidíš, jak skvěle účinkují.

Jejich cena nás ohromila

Nikdy jsem se necítil lépe!“ řekl a měl pravdu, vypadal skutečně skvěle. Mladě a vitálně. Hned jsem po nich zatoužila, ale on se začal ošívat. Prý jsou moc drahé a nechává si je posílat až odněkud z Ameriky… Já se ale nedala odbýt a nakonec se přidal i manžel.

Také chtěl být fit a vypadat dobře. Vždyť, kdo by nechtěl! „Koupíme i dcerám. Také už jim táhne na čtyřicítku a nějaký ten vitamin jim prospěje. Jsou pořád unavené…“ mudroval manžel a já mu dala za pravdu.

Objednáme si těch vitaminů rovnou celou krabici, ať se nám to drahé poštovné rentuje! Pepa začal na kousku papíru počítat. Když nám sdělil konečnou částku, spadla nám čelist. Cena se vyšplhala na rovných sto tisíc!

„No to víte, balení je na tři měsíce a pro čtyři osoby…To není jen tak! Ale potom se ty vitaminy berou až zase za rok! Tak to není tak hrozné,“ řekl a my rozpačitě souhlasili.

Manžel hned po víkendu spěchal Pepovi vybrat dohodnutou sumu a před bankou mu ji předal. Na vitaminy jsme čekali marně celý měsíc a na Pepu také. Vytratil se jako vzduch!

Podvod nás přišel draho

Jakoby zmizel z povrchu zemského. Jednou jsem v obchodě narazila na tu svoji rezavou spolužačku. „Nevíš něco o Pepovi?“ zeptala jsem se a ona se rozesmála: „Snad tě taky nepodvedl! Je to pěkné kvítko, několik let seděl za podvody!

Ty to nevíš?“ Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Můj Bořek téhle informaci nechtěl vůbec věřit. Nejdřív na mě křičel, že se jedná o pomluvu. Ale potom mu to nedalo a zeptal se jednoho známého, také bývalého spolužáka, který pracoval u policie.

Potvrdil, že je to všechno pravda. Doporučil nám, abychom podali trestní oznámení! „Nic podávat nebudu. Nechci být všem pro smích. Najdu si k práci ještě brigádu a peníze vydělám. Bude to trest za naši důvěřivost!“ rozhodl manžel a já souhlasila!

Květa H. (65), Litoměřice