Když moje máma onemocněla, strašně se změnila. Byl to náhle jiný člověk a dokázala být i dost krutá. Řekla mi věci, které si měla raději nechat navždy pro sebe.

Máma před dvěma roky zemřela na rakovinu. Stihla mi ale ještě prozradit věci, které jsem do té doby ani netušila. Dnes už se nemám nikoho zeptat, zda je to vůbec pravda.

Podivné dětství

Je pravda, že už jako malá jsem velice dobře cítila napětí mezi rodiči. Ale to prožívá mnoho dětí a není to nic neobvyklého. Když jsem dospívala, matčin vztah s tátou začal být neúnosný a rozvedli se.

S otcem jsem však měla dobrý vztah, rozuměli jsme si, a tak až do jeho smrti jsem se s ním pravidelně vídala. Když odešel, moc mě to sebralo. Ale máma neukápla ani slzičku a ani na pohřeb nepřišla.

Nemoc ji zbavila soudnosti

Už jsem žila svůj život a mám vlastní rodinu. S mámou jsme měly vždy dost komplikovaný vztah a poslední léta jsme se moc nevídaly. Když ale onemocněla, začala jsem se o ni starat a nakonec si ji vzala i domů.

Jenže jestli jsme si nerozuměly dřív, tak teď to bylo ještě horší. Máminy nehezké vlastnosti jakoby zmohutněly a nemoc z ní udělala zapšklou bytost.

Vysypala to na mě najednou

Po jednom návratu z nemocnice mi máma bez předešlého upozornění řekla, co prý už dlouho měla na jazyku. Nikdy mě vlastně nechtěla a ani otec. Mezi nimi to totiž neklapalo už dávno před tím, než jsem přišla na svět.

Otec mámu podvedl, ale ta chtěla vztah udržet. Bála se zůstat sama. Doslova donutila otce, aby s ní počal dítě. Myslela si, že to bude dobrá záplata a vztah se tak upevní. Samozřejmě to tak nefungovala. Jen jsem se stala zdrojem dalších rozepří a výčitek.

Hrozně to bolelo

Je to strašné, když vám máma řekne,že vás vlastně vůbec nechtěla a váš otec se stal tátou jen z donucení. Z donucení si pak spolu také hráli nějaký čas na rodinu a já byla příčinou jejich nespokojenosti, vzájemné nenávisti a zloby.

Tohle jsem opravdu nikdy slyšet nechtěla. Jak s tím žít?

Věra T. (48), Pardubice