Když jsme vyklízeli kůlnu na zahradě, našla jsme podkovu, kterou náš děda kdysi vyrobil. Rozhodla jsem se, že si ji nechám. Můj život se od té doby změnil.

Stalo se to zhruba před deseti lety. Dědeček onemocněl rakovinou a po půl roce bohužel zemřel a odešel tam nahoru za babičkou.

Jelikož naši maminku dědečkova smrt velice zasáhla, nabídli jsme se s bratrem, že byt i malou chatku na zahradě vyklidíme a dáme do pořádku, aby se mohly buďto pronajmout nebo prodat.

Samá veteš

Začali jsme bytem, kde bylo méně práce. Staré oblečení jsme darovali bezdomovcům, knihy, desky a jiné starožitnosti jsme si rozdělili nebo prodali, a všechny místnosti jsme kompletně uklidili.

Zabralo nám to dva nebo tři víkendy. Pak jsme se vrhli na domeček na zahradě. Tam bylo práce víc. Nejvíc nám dalo zabrat podkroví a kůlna, kde bylo spousta nepotřebného haraburdí a špíny.

Většina věcí byla na vyhození, ale našli jsme i pár drobností, které se nám zalíbili a nechali jsme si je.

Očarovala mě

Jednou z nich byla starožitná podkova, kterou náš dědeček kdysi dávno vlastnoručně vyrobil. Jako mladý muž se totiž tomuto řemeslu věnoval. Nebyla zvlášť krásná, ani ničím výjimečná, ale přesto mě k ní něco poutalo.

A protože je podkova symbolem štěstí, zeptala jsem se bratra, jestli by mu nevadilo, kdybych si ji vzala. Pokrčil rameny a řekl, ať si ji nechám. Strčila jsem si ji do kapsy.

Byla pro mě vzpomínkou na milovaného člověka a zároveň jsem ji považovala za talisman, který tu pro mě děda zanechal.

Zaplavilo mě teplo

Asi týden poté mi nebylo moc dobře. Od rána jsem se necítila ve své kůži, jakoby na mě něco lezlo. Bylo mi horko a zároveň se do mě dávala zimnice. Tušila jsem blížící se chřipku. Vzpomněla jsem si na podkovu, kterou jsem uložila do nočního stolku.

Najednou jsem cítila touhu vzít ji do ruky. Stiskla jsem ji v dlani a v tu chvíli mě začala hřát. Teplo z dlaně se začalo pomalu rozlévat do celého mého tělo. Zalezla jsem do peřin a se vzpomínkou na dědečka jsem usnula.

Dává mi sílu

Ráno jsem se probudila jako znovuzrozená. Nemohla jsem tomu uvěřit. Cítila jsem se skvěle. Byla jsem plná síly a po začínající chřipce nebylo ani památky. Tehdy mě ale ještě nenapadlo, spojovat své uzdravení s podkovou.

To přišlo až později. Pokaždé, když jsem se necítila dobře, ať už fyzicky nebo psychicky, a vzala jsem si do ruky podkovu, tak veškerý stres, chmury a bolest po chvíli zmizely. Nikdy mě nezklamala.

Bylo to stejné jako v době, kdy ještě žil dědeček a já si k němu chodila pro útěchu.

Svým hlasem a radami mě vždy dokázal uklidnit a dodat sílu a optimismus. Podkova fungovala obdobně.

Opatruji ji

Neumím si to vysvětlit, ale úlevu a uklidnění mi podkova přináší dodnes. Cítím z ní teplo slunce a velkou zásobu energie. Jako by v ní kolovala nějaká nadpřirozená léčivá síla, kterou do ní dědeček při její výrobě kdysi dávno vložil. Věřím v její vnitřní sílu a opatruji ji jako oko v hlavě.

Kamila N. (46), Havířov