Bylo to ode mě odvážné, vyrazit na dovolenou k moři sama, po šedesátce. Ale vyplatilo se to!

Můj život po rozvodu naplňovala hlavně péče o vnoučata. Jak syn, tak dcera žili se svými rodinami nedaleko a kontakt s nimi mi pomáhal přenést se před manželovu nevěru a zradu.

Syn mi jednoho dne navrhl, jestli bych si nechtěla jet odpočinout někam k moři. Po kratším váhání jsem souhlasila a vybrali jsme jeden řecký ostrov.

Peníze jsem nenašla!

Ačkoliv jsem měla našetřeno dost peněz, syn a dcera mi zájezd zaplatili. Vzala jsem si s sebou jen hotovost na útratu. Kartu jsem jako důchodkyně používala nerada, prostě jsem z jiné generace.

V penzionu jsem měla zajištěné snídaně, jinak jsem hodlala chodit do taveren a restaurací.

Všechno probíhalo bez problémů, nebála jsem se ani v letadle, i když to trochu házelo. Šok přišel v penzionu, když jsem prohledávala peněženku. Eura, o kterých jsem si myslela, že je mám s sebou, jsem nenašla.

Cítila jsem se zoufale a vůbec jsem nevěděla, jak se to mohlo stát. Hned na začátku pobytu mi tak připadalo, že mám naprosto zkaženou dovolenou. Budu se muset ráno vždy pořádně nasnídat a pak být o hladu. Ani na vodu nebudu mít. A nepřivezu žádné suvenýry.

Všiml si mojí tašky

Na pláž jsem po snídani vyrazila se smutným výrazem ve tváři. Tak smutným, až si toho všiml jeden starší muž. Podle igelitové tašky, ve které jsem měla věci, poznal, že jsem z Česka a oslovil mě. Dali jsme se do řeči a já se mu svěřila se svým problémem. Nabídl mi hned řešení.

Sám měl s sebou peněz dost a mohl mi půjčit. Nejdřív jsem se trochu bránila, ale pak jsem přijala s podmínkou, že mu eura po návratu domů vrátím. Nakonec jsem to udělat nemusela.

S Jaromírem, jak se muž jmenoval, jsme se sblížili natolik, že jsme spolu dodnes. A záhada s mými ztracenými penězi se také vysvětlila: při balení doma jsem si je zapomněla do peněženky dát – zůstaly na ledničce. Na další dovolené jsme je pak s Jaromírem utratili společně!

Zuzana M. (64), Třebíč