Jakého partnera si v životě vybereme, takový bude potom náš osud.

Každá matka přeje svému synovi jen to nejlepší. Někdy o tom má konkrétní představu. Já jsem moc chtěla, aby si Luděk vzal Helenu, se kterou chodil od střední školy. On se s ní ale rozešel a zanedlouho mi představil Janu, která mi nebyla moc sympatická.

Přestala to zvládat

Na rozdíl od Heleny byla Jana dost panovačná a Luděk jí hodně podléhal. Kdykoliv jsem ale před synem vyslovila nějaké pochybnosti, zuřivě svoji novou partnerku bránil.

Musela jsem tedy respektovat jeho volbu a smířit se s tím, že se Jana nejspíš stane moji snachou. A k tomu také po nějaké době došlo. To už spolu mladí bydleli a jakmile Jana přišla do jiného stavu, rozhodli se vzít ještě předtím, než se miminko narodí.

Z malého Honzíčka jsem měla radost a byla jsem opravdu tou nejvzornější babičkou, která je vždy připravená pomoci s hlídáním. Nevadilo mi, že to bylo poměrně často, protože Jana nechtěla zůstat na mateřské dovolené a co nejdříve se vrátila do práce.

Po pár měsících se mi ale Luděk svěřil, že jeho žena už to nezvládá a je toho na ní moc. Chtěl situaci nějak řešit a proto Janě zaplatil šestitýdenní jazykový kurz v Irsku.

Snacha si tam měla jednak odpočinout od toho kolotoče pracovních a mateřských povinností, jednak si rozšířit vzdělání, aby se pak mohla ucházet o jinou práci.

Dodnes to bolí!

Během těch šesti týdnů jsem se v hlídání Honzíčka střídala s matkou Jany, která kvůli tomu přijela z Moravy, kde bydlela. Návrat snachy z Irska přinesl ale šok. Vrátila se úplně vyměněná.

Vyšlo najevo, že si tam našla nějakého místního podnikatele a chce tam s ním žít. Proto se chce co nejdříve rozvést. Honzíčka si samozřejmě vezme s sebou. Syn se z toho málem zhroutil, ale k mému zklamání se ani nesnažil bojovat.

Přišla jsem tak o vnuka a syn o rodinu. Je to už pět let, ale pořád to bolí. Jedinou útěchou mi je, že Luděk opět navázal vztah s Helenou a příští rok se budou brát.

Anna S. (54), Mělník