Čas vždy nejlépe ukáže, co je v lidech a jestli je v jejich silách se změnit.  

V mládí člověk kvůli své nezkušenosti udělá spoustu chyb. Stává se to i při navazování vztahů. Já jsem se tenkrát zakoukala do atraktivní tváře a nebrala jsem v úvahu, jakou má dotyčný osobnost.

Vadila mi jeho lenost!

Manželství s Kamilem bylo pěkné snad jen první rok. Postupně jsem poznávala, že je to vlastně lenoch a budižkničemu. Celá tíha domácnosti ležela na mně. Nikdy mi s ničím nepomáhal, protože to všechno prý byly „ženské“ práce.

Kamil se ale nehrnul ani do těch mužských. Nejprve jsem tu jeho lenost snášela, protože ve mně stále ještě doznívala zamilovanost. Pak mi ale vadila čím dál tím víc. Po pěti letech jsem podala žádost o rozvod.

Manžel nechápal, proč to chci ukončit, ale nijak zvlášť se nebránil. Naštěstí jsme neměli děti, takže všechno proběhlo hladce. Dva roky po rozvodu jsem si našla jiného životního partnera.

Tentokrát už jsem vybírala obezřetně a tak jsem s Vojtou prožila šťastný život a vychovala dva syny. O Kamilovi jsem celé ty roky vůbec neslyšela.

Nečekaná slova

Před rokem nás z práce poslali na třídenní školení. Hned první den mě oslovil cizí mužský hlas. Překvapeně jsem hleděla do tváře Kamilovi, kterého jsem neviděla více než čtvrt století. Poznala jsem ho hned.

Samozřejmě už to nebyl ten atraktivní kluk, na jehož obličej jsem tehdy naletěla, ale pořád vypadal dobře. Přijel na školení z jiného podniku. Navrhl, abychom si večer šli sednout na sklenku vína. Souhlasila jsem.

Dozvěděla jsem se, že Kamil je šťastně ženatý a má také dvě děti. Co mě ale nejvíc překvapilo, bylo to, že se mi omluvil za to, jak se v našem manželství choval. Přiznal, že byl sobecký a nezralý a litoval, že si to tehdy nedokázal uvědomit.

Poučil ho až život a druhé manželství. Samozřejmě jsem mu vše odpustila. Ze školení jsem pak odjížděla s dobrým pocitem, že žádný člověk není tak úplně ztracený a může se změnit.

Veronika H. (51), Praha