Byla zvyklá na obdiv celého okolí, ten se ale s léty vytrácel. Stárnutí se rozhodla zastavit skalpelem.

Moje kamarádka Lucie byla už od dětství krasavice. Věděla to o sobě a taky na sebe hodně dbala. Byla zvyklá, že je všude středem pozornosti a chlapi se kolem ní točí.

Když se jí však přiblížila padesátka, začala najednou panikařit. I když vždycky utrácela za krémy a péči v kosmetických salonech sumy, o kterých já jsem si mohla nechat zdát, po čtyřicátých pátých narozeninách se to hodně zhoršilo.

Abych jí nekřivdila, většinu té „kosmetické péče“ si hradila sama. Jako účetní vydělávala nemalé peníze. Její manžel podnikal s počítači a taky na tom nebyl špatně.

Navíc mu dělalo dobře, že má tak reprezentativní manželku, takže jí rád na její snahu zastavit čas ještě nějaké peníze přidal. Lucie byla vždy nadšená, když se mohla pochlubit novým krémem proti vráskám.

Před časem mi ale začalo být podezřelé, že je zamlklá a nevrlá. Jako by mi chtěla něco říct, ale hodně se tomu bránila. Až jednou v pátek večer při víně se rozmluvila. Začala tím, že padesátka dneska není žádný věk, že vlastně vůbec není stará.

Jenže v některých ohledech čas prostě nezastavíš. A že půjde na plastiku očních víček.

Rodina jásala

Po operaci se asi týden schovávala, pak se přišla pochlubit. Na první pohled by člověk nic nepoznal, snad jen to, že vypadala, jako by byla dobře odpočatá. Ale manžel i dcera byli údajně výsledkem nadšení, tak jsem jí to přála.

Ovšem jak praví přísloví, s jídlem roste chuť. Po pár měsících si Lucie vzala do hlavy, že nutně potřebuje operaci nosu. Kvůli špatnému dýchání. Nikdy jsem si nevšimla, že by nějak špatně dýchala.

Dokonce ani alergie, která se jí zničehonic objevila, jsem si nevšimla. Jenže ona už byla rozhodnutá. Když jsem ve městě potkala jejího muže Petra a přišla řeč na operaci nosu, jen se smál.

Prý k tomu zdravotní důvody nejsou, jenom chce nos jemnější, aby vypadala mladší. Řekl, že když jí to udělá radost, ať se klidně operovat nechá. Jen doufá, že to tím skončí, protože operace jsou přece jenom o dost dražší, než injekce nebo krémy.

Těžká závislost

Nikdy jsem moc nevěřila, že zkrášlovacím operacím se dá propadnout stejně jako alkoholu nebo hazardu. Přišlo mi to moc bolestivé. Před Vánocemi ale přišla Lucie s tím, že nutně potřebuje facelifting. To už jsem jí začala vymlouvat.

Další operace mi přišla jako nesmysl, tím spíš, že se dělá v celkové anestezii. Zbytečný zásah do těla. Lucie se rozzlobila. Prý jsem stejně přízemní jako její muž, ten také nemá pochopení.

Překvapilo mě to, podle všeho ale Petrovo okouzlení tím, že má reprezentativní manželku, mělo své meze. Na facelift jí odmítl přispět a dal jí jasně najevo, že je proti. Po faceliftu jsem Lucii dlouho neviděla.

Měnila jsem zaměstnání, dcera dělala příjímačky, prostě jsem neměla čas. Když mi zazvonil telefon a na displeji bylo Petrovo číslo, byla jsem hodně překvapená. Ještě víc, když mi řekl, že by mě rádi, on a jeho dcera Tamara, pozvali na kávu.

Nebylo to veselé setkání. Petr vypadal přepadle, Tamara byla vzteklá a smutná.

Volání o pomoc

Za všechno samozřejmě mohla Lucie a její závislost. Zanedlouho po faceliftu se rozhodla, že si nechá udělat nová prsa. Jenže na zákrok neměla dostatečnou hotovost. Půjčku si brát nechtěla a tak sáhla do rodinných úspor.

Když se vrátila domů z kliniky a Petr zjistil, jak se věci mají, pohrozil jí rozvodem. Slíbila, že se bude chovat rozumně, ale byl to jen slib. Tamara mi líčila, jak hrozně se její máma změnila. Jediné, co ji zajímalo, byl vzhled. Zanedbávala práci, domácnost.

Bavit se chtěla jenom o tom, jak omládnout, jaká operace by jí prospěla. Její další aktivitou, která se nelíbila Petrovi ani Tamaře bylo vymetání nejrůznějších večírků a akcí, kde si Lucie dokazovala, že je mladá. Nevěděli, co s ní mají dělat.

Zkoušeli ji dostat k psychologovi, hlídali před ní účty, hrozili jí, ale nic nezabíralo. Poslední kapkou bylo, když zjistili, že se objednala na liposukci a na zákrok si vzala půjčku.

Na mě se obrátili proto, že doufali, že kde nedokázali zasáhnout oni, mohla bych pomoci já jako kamarádka.

Udělala bych to ráda, nebylo pro mě příjemné dívat se, jak se jejich rodina rozpadá, protože Lucie ztratila rozum, ale obávala jsem se, že ani já nic nezmohu.

Chybělo málo a nepřežila by

Nakonec ale můj zásah ani nebyl třeba. Při liposukci se u Lucie objevily nečekané komplikace. Chybělo málo a nepřežila by.

Skončila na JIP a trvalo několik měsíců, než se dala dohromady. Petr s Tamarou, navzdory všemu, co v poslední době vyváděla, stáli při ní. Podařilo se jim přesvědčit ji, že má velký problém a musí se léčit.

Dneska chodí Lucie k psychologovi a v honbě za věčným mládím hodně polevila. Vypadá to, že konečně pochopila, jak stárnout s grácií.

Ludmila (58), Plzeň