Nahlédnete-li do knihy Pražských pověstí, tak se dočtete, že nejslavnějším podskalským strašidlem je duch černého psa, který se prohání nejčastěji ulicemi Trojická, Pod Slovany a Podskalská.

Co ten pes-duch provádí živým, jsem se nikde nedočetla, pravdou ale je, že mě právě v těchto místech napadl na tenisových kurtech pes živý a zcela reálný, roztrhl mi kalhoty a dvakrát mě vydatně štípnul předními zuby do nohy.

A přesně na křižovatce Trojická a Pod Slovany jsem zažila několik dalších zajímavých událostí, v nichž figuroval pes. Živý, ale choval se náhle zcela podivně.

Nejzajímavější příběh spojený s tímto místem se stal, když se přesně na této křižovatce do sebe málem strefila dvě auta. Což je zde téměř pravidlem.

Problémem totiž je, že Trojická, ač na pohled širší a zprava, je ve skutečnosti vedlejší, dopravní cedule není však díky větvi stromu téměř vidět a řidič ji snadno přehlédne.

Ten, kdo se řítit vedlejší silnicí, a nevěděl o tom, byl nabubřelý tlouštík v mercedesu, zatímco po hlavní jela žena ve staré škodovce. Brzdy zaskřípěly a auta zastavila od sebe téměř na doraz.

Muž v mercedesu otevřel okénko a na hlavu nešťastné ženy chrlil záplavu sprostot. Ta se nezmohla na odpor, ačkoliv byla v právu.

Hnala jsem se k místu, abych se jí zastala, když tu – mezi oběma auty a v jejich těsné blízkosti – procházela žena, v náručí psa „netopýráka“, jak mu říkám, neboť neznalá psích plemen netuším, jak se tento malý, netopýru podobný pes oficiálně nazývá.

Spravedlnost vzal do svých tlapek.

Ten malý černý psík se zazubil, vyskočil obloukem, trefil se přesně do okýnka mercedesu a kousl tlusťocha do nosu. Obratem se odrazil od jeho hlavy, a než se kdo nadál, seděl zase v náručí své paničky jakoby nic.

Kousnutí nebylo rozhodně hrozné, a nemohlo být ani bolestivé, po pozdějším ohledání nebyl zřetelný ani otisk zubů. Leč muž měl zřejmě ze psů fóbii.

Vyrazil z auta s neuvěřitelným povykem a v naprostém šoku běhal Podskalím.Dramatická situace se proměnila rychle v komickou. Ve chvíli, kdy jej přihlížející babička přetáhla holí se slovy:

„To máš za nás, důchodce, ty vyžraný prase!“ jsem se smála na celé okolí i já. Tlouštík s kravatou a v obleku byl naštěstí zcela mimo, a tak ten úder ani nepostřehl. Zastavil se až o ministerstvo práce a sociálních věcí, kde tloukl hlavou o zeď. Jak celá kauza skončila, nevím, ale pro řidičku i majitelku psa snad dobře.

Magdalena H. (57), Praha.