Nečekaná ztráta mojí maminky nás zasáhla nepřipravené. Na to se nikdy nedá připravit. Ale mamince nebylo ani šedesát. Plánovala na své kulaté narozeniny velkou rodinnou oslavu, ale nedočkala se jí. Místo toho jsme jí vystrojili pohřeb.
Museli jsme vzít přípravu s bratrem do vlastních rukou. Táta nebyl schopný ničeho. Ani se sám o sebe postarat. Pro všechny to byla těžká zkouška právě pro to, že mamku zasáhla mrtvice v plném zdraví bez jakýchkoliv varovných signálů.
Neměla žádné zdravotní potíže, pracovala, s tátou cestovali a těšili se z vnoučat. Jedno odpoledne doma omdlela. Zavolali jsme sanitku, protože byla v bezvědomí, ale z nemocnice se už nevrátila.
Zůstal na všechno sám
Táta se hned po pohřbu zhroutil. Zůstal na všechno sám. Máma odpočítávala roky do důchodu, aby už mohli být s tátou doma a odstěhovat se na chalupu. Všechny plány se zhroutily a táta se trápil tím, jak si uvařit a vyprat.
Co se týče domácnosti, byl úplně bezradný. Živořil, hubnul, ztrácel zájem o všechno. Snažili jsme se bratrem ho navštěvovat co nejčastěji, ale oba bydlíme daleko a tak každodenní dojíždění za ním není úplně možné. Střídáme se, aby měl táta aspoň dvakrát v týdnu a o víkendech společnost.
Sousedka ho probudila
Asi po půl roce se mi zdálo, že táta se z toho obrovského smutku trochu vymanil. Jakoby pookřál. Možná i proto, že se oteplilo, bylo jaro a táta začínal jezdit na chalupu.
Sice tam otevíral živé rány a vzpomínky ho doprovázely každou vteřinu na každém kroku, ale aspoň neseděl v bytě a táhlo ho to trochu k venkovní činnosti.
Vždycky býval nadšený zahrádkář a kutil. Brzy jsme pochopili, že neožil z kvetoucích květin a zeleninové zahrady. Důvodem byla ovdovělá sousedka, která byla vždy hodně kamarádská a chodila k rodičům na chalupu na besedu.
Máma vždycky říkávala, když ji viděla z okna: „Á, jde k nám zdržovačka na kafe.“ Vždycky jí ho udělala, ale Irena jim vzala celé drahocenné sobotní odpoledne, které měli naplánované na nějakou chalupářskou činnost.
Vadilo mi to
Teď byl táta rád, když ho přišla navštívit. Na chalupě se zdržoval celé jaro a léto a návštěvy paní Ireny se zintenzivňovaly. Nejdřív chodila odpoledne na kávu, občas mu přinesla upečené koláče, pak dokonce obědy, až ji táta jednou pozval i na opékání buřtů.
Začali spolu trávit víc a víc času. Měla jsem radost, že už táta netruchlí a nepotřebuje tak velkou péči, ale na navázání nového vztahu mi přišlo trochu brzo. Vlastně mi to vadilo. Táta byl najednou z Ireny celý rozjařený.
Když jsme ho navštívili na chalupě, byla tam Irena. Když jsem s ním telefonovala, byla tam Irena. Když jsem s ním telefonovala a nebyla tam Irena, neustále o ní aspoň mluvil.
Nastěhovala se k němu
Ta ženská začala úřadovat v království mých rodičů. Nosila si tam své věci a vařila tam tátovi, uklízela, přestavovala nábytek. To prý aby to tam v tátovi nevyvolávalo zbytečně smutek.
Ona ve svém do mě po manželovi také všechno hned vyhodila, aby si nic nepřipomínala. Byla jsem z její neustálé přítomnosti a vlivu na našeho tátu nesvá.
Manžel i bratr mě obviňovali, že snad žárlím, protože v jejich očích byl táta kabrňák, že se dokázal postavit na nohy, nesmutnit tak dlouho a ještě si najít ženskou, která mu vypere, uvaří a vyžehlí.
Asi bych měla být ráda, že to nemám na hrbu všechno já, ale opravdu jsem byla z té tátovy lásky spíš nešťastná.
Připravují svatbu
Po dvou letech jsem si začala trochu na Irenu zvykat. Brala jsem ji jako součástí naší chalupy, jen jsem si vydobyla podmínku, že pokud tam pojedeme s rodinou na víkend nebo dovolenou, nerada bych ji tam viděla.
Tátu i Irenu to asi naštvalo, ale nakonec moje přání oba respektovali. To mě potěšilo. Míň už ale jejich další výmysl. Pomýšlejí na svatbu! Copak se chce táta skoro v sedmdesáti zase ženit? To budu mít jako ve svém věku ještě macechu? Láska kvete opravdu v každém věku.
Už jsem si zvykla, že spolu žijí. Proč se ale musejí brát? Jsem přesvědčená, že je to nápad Ireny, která by ráda jednou shrábla jeho majetek. Nechci o svatbě ani slyšet s můj bratr mě naštěstí podpořil.
Jaroslava H. (45), Hradec Králové
