Svět kolem nás je plný různých znamení, která bychom měli umět číst.

Vždycky jsem pevně věřila, že smrtí nic nekončí. Duše člověka zkrátka jen přejde někam jinam. A odtamtud může občas zasahovat do života svým milovaným, kteří zůstali na tomto světě. Dnes už mám pro tohle tvrzení důkaz.

Sen se během noci opakoval

Poté, co zemřel můj otec, zůstala matka v rodinném domku na vesnici sama. Proto jsme za ní jezdili pravidelně na návštěvy každý víkend. Chystali jsme se k tomu i jednu zimní sobotu, kdy čerstvě napadl sníh.

Jezdili jsme naším autem, občas se k nám připojil buď syn nebo dcera. V noci na sobotu se mi zdál velice živý sen. Viděla jsem v něm svého otce, jak se mnou s vážnou tváří promlouvá.

Kladl mi na srdce, abychom tentokrát nejeli autem, ale autobusem, i když je to komplikovanější a delší cesta. Celá neklidná jsem se uprostřed noci probudila a na ten sen dlouho myslela. Zajímavé bylo, že když jsem znovu usnula, měl sen pokračování. Otec mi znovu zdůrazňoval, ať v žádném případě nejedeme autem.

Nejspíš jsme unikli smrti!

Vyprávěla jsem to ráno manželovi a myslela jsem si, že se mi vysměje a bude trvat na tom, že pojedeme autem. Vzal to ale kupodivu vážně. Přinejmenším prý alespoň budeme mít nějakou změnu. Vyrazili jsme tedy ve dvou autobusem.

Cesta proběhla v pořádku, návštěva u matky také. Když už jsme se chystali jet zpátky, zastavil se u matky soused. Vzrušeně jí líčil, že pár kilometrů od vesnice došlo k hromadné bouračce aut, která si prý vyžádala i lidské životy.

A podle toho, co říkal, k havárii došlo zhruba v domě, kdy bychom bývali po té silnici jeli i my. Řekla jsem matce o tom snu, který nám nejspíš zachránil život nebo přinejmenším zdraví.

Také ona věřila, že otec mě tímhle způsobem oslovil z onoho světa, aby nás zachránil. Jsem ráda, že jsme uposlechli a vím, že i když tu s námi už není, stále do našich životů vidí!

Anna B. (43), Opava