Je to obrovské zklamání, když někoho vypipláte a on vás potom zradí. Je o to větší, o co víc toho člověka máte rádi a věříte mu.

Tak toto setkání jsem si vážně chtěla ušetřit. Sedím na policejní stanici a čeká mě konfrontace s dvěma lupiči. Dvěma grázlíky, tzv. Bytaři. Už mají na svědomí několik vykradených domácností. Mezi jinými, i můj byt.

Mohla bych tedy být ráda, že ty darebáky konečně chytli. Dokonce u nich našli některé mé šperky, které mi sebrali. To by ale jeden z nich nesměl být Libor. Můj vnuk.

Do děcáku nepůjde

Moje dcera se mi nepovedla. Její život byl od puberty jeden velký malér. Jedním z nich byl Liborek. Protože v době, kdy se jí narodil, byla na drogách, chtěla jí sociálka dítě odebrat.

Rozhodla jsem se tehdy, že nedopustím, aby můj vnouček skončil v dětském domově. Podařilo se mi naštěstí dostat vnuka do své péče. Uzpůsobila jsem malému dítěti svůj denní rytmus. Byla jsem už vdova a Liborek vnesl do mého života nové světlo. První roky jsme to spolu zvládali přímo skvěle.

Trochu divoký, ale hodný

Jak Libor rostl, začal se víc samostatně projevovat. Občas jsem musela vyžehlit nějaký jeho průšvih. Šlo vždy o klukovinu a rošťáctví. Jinak byl ale hodný kluk.

Doma mi pomáhal, ve škole sice nepatřil ke hvězdám, ale nakonec i odmaturoval a našel práci v jedné dílně. A tehdy zřejmě dospěl k názoru, že náročná manuální práce není pro něj.

Odpustila jsem mu

V té době jsem také poprvé zjistila, že mi sem tam zmizí nějaké ty peníze z peněženky. Když jsem na něj udeřila, přiznal se. Tehdy jsem mu odpustila. Pak ale o víkendu odjel s kamarády a zrovna v té době nás vykradli.

Ve chvíli,kdy jsem byla na návštěvě u mé staré maminky v pečovatelském ústavu. O těchto pravidelných návštěvách věděl jen Libor. Když se ale vrátil domů, zcela pokrytecky nadával na zloděje, kteří mi ukradli vše cenné, co v bytě vůbec bylo.

Když ho policie chytla a usvědčila, nechtěla jsem tomu vůbec věřit. Co teď s vnukem bude. M8 zkažený život a já tomu nedokázala zabránit.

Marie N. (71), Brno