Hrozně jsem se bála, že zase pojede do světa a bude v nebezpečí. Vzala jsem si dovolenou a celé dny čarovala.

Můj manžel byl v době, kdy jsme se ještě neznali, zaměstnán v zahraničí a často vyprávěl, jak byla jeho práce nebezpečná a kolikrát se denně znovu narodil a kolik kamarádů zahynulo.

Od naší svatby se ale do války nevrátil, a já byla klidná. Po čtyřech letech manželství jsme se ale dostali do finančních problémů, které ale rozhodně nebyly veliké. Jen jsme se museli trochu uskromnit.

Manžel jednoho dne přišel s tím, že dostal finančně velmi výhodnou nabídku vrátit se na své bývalé zahraniční působiště, a že tam bude jen čtyři měsíce, a zase se vrátí domů ke své původní práci. Finančně se zahojíme a konečně si pořídíme děťátko, jak jsme si slibovali.

Posedl mě strach

Vůbec mě tím neuklidnil, naopak jsem propadla panice a nebyla schopná se na nic soustředit.

V práci jsem si vzala dovolenou a když manžel nebyl doma, napadlo mě vzít jeho svetr a fotografii a myšlenkami působit na jeho věci s přáním, aby zůstal doma u své práce a se mnou.

Aniž jsem čekala nějaký výsledek, ten den přišel dřív domů a stěžoval si, jak se mu těžko pracovalo. Pořád jsem myslela na to samé, že se mu v cizině něco zlého přihodí.

Nemohla jsem jíst ani spát, a když odešel do práce, chodila jsem po bytě ověšená jeho věcmi a silně si přála, aby nikam nejezdil. A tak další tři dny chodil domů dřív než obvykle a byl z toho celý zmatený.

Až pátý den se vrátil hned ráno, protože se mu v práci stal menší úraz. Napadlo mě, zda jsem nehodu na něj přivolala já, i když nešlo o nic vážného. Toho dne mi ale čarování opravdu pomohlo, protože se konečně rozhodl zrušit smlouvu a do zahraničí nejet.

Jsem náměsíčná?

To však není jediná má zkušenost s tajemnem. Tehdy jsem v sobě probudila nějaké zvláštní schopnosti, které časem, po narození dítěte, zmizely.

Když nedlouho po této události manžel odešel za svými záležitostmi, rozhodla jsem se, že si na dvě hodiny zdřímnu, než se vrátí. Bylo osm večer, když jsem ho zaslechla v kuchyni. Šla jsem se zeptat, od kdy je doma.

Odvětil mi, že to přece vím moc dobře, když mě viděl vyhlížet z pod záclony v rozsvíceném okně. Během dvou minut, než se dostal do bytu, bylo ale najednou zhasnuto a já v posteli. Na okamžik jsem dočista ztratila řeč. Nic takového jsem přece neudělala.

Celou dobu jsem spala! Manžel však neoblomně trval na svém a nechápal, proč zapírám. Jediným vysvětlením bylo, že jsem byla náměsíčná a ve spánku posedlá strachy o manžela. A tak jsem ho vyhlížela.

Iveta (41), Choceň   .