V životě jsem nikdy moc štěstí neměla. Spíš by se dalo říct, že se mi smůla lepila na paty. Jednoho dne se ale všechno změnilo, když jsem našla magický kamínek…
Neměla jsem šťastné dětství. Rodiče se spolu neustále hádali, a tak jsem často chodila ven. Toulala jsem se po louce a taky jsem často chodila do lesa, kde tekl potůček. Líbil se mi jeho tichý monotónní zvuk, který mě uklidňoval.
Byl plný různých kamínků. Byly naprosto obyčejné, ale pro mě byly výjimečné. Ráda jsem je sbírala a časem si z nich udělala velkou sbírku.
Kouzelné jezírko uprostřed lesa
Tento můj „koníček“ mi vydržel i do dospělosti. Vždy, když jdu ven do přírody, koukám kolem sebe a když vidím nějaký zvláštní kamínek, který doma ještě nemám, seberu ho.
Před časem jsem byla na výletě v pohraničí, kde jsem při jedné ze svých procházek objevila malé kouzelné jezírko plné zvláštních oblázků. Ani nevím jak mě napadlo, že by mohly být léčivé. Jako by mi tu myšlenku někdo vnukl. Pár jsem si jich vzala.
Štěstí mi šlo naproti
Od té doby jsem je neustále nosila v kabelce a co chvíli jsem si s nimi „hrála“ v dlani. Od toho dne jsem měla pocit, že se ke mně štěstí přece jen obrátilo čelem. Po čase jsem si také všimla toho, že když kamínky nemám u sebe, nedaří se mi.
Jakmile jsem je ale měla u sebe, všechno mi vycházelo. Dokonce jsem se i seznámila s mužem…
Přišel si pro mě
Stalo se to při oslavě narozenin kolegyně z práce, která se konala v jednom baru. Moc ráda jsem tancovala, ale nikdy mě nikdo nevyzval k tanci. Ten večer jsem si vzala kamínky a doufala jsem v zázrak.
Kamarádky mi pomohly s výběrem šatů, doplňků a bot a taky mě hezky nalíčily a učesaly. Seděla jsem u stolu, rozhlížela jsem se kolem a neustále dokola jsem se sama sebe ptala: „Vyjde to?“ A ono to skutečně vyšlo! Krátce před půlnocí se objevil u našeho stolu jeden muž.
Usmál se na mě a zeptal se, zda bych si s ním nezatančila. I když to žádný krasavec nebyl, jeho pozvání jsem s díky přijala. A dobře jsem udělala. Ukázalo se totiž, že pro život je úžasný.
Vdala jsem se
Zdeněk neměl oči pro žádnou jinou. Začali jsme spolu chodit, pak jsme se vzali a dnes spolu máme tři krásné děti. I když od té doby uplynulo přes dvacet let, mé kouzelné oblázky mě provází doteď.
Mám je schované v nočním stolku u postele a jeden z nich stále nosím v kabelce, aby mě ochraňoval a přinášel mi štěstí.
Monika P. (54), Příbram
