Vztahy bývají zamotané spíš později, než na samém začátku. Já a můj partner jsme ale museli nejprve vyřešit, co nás vlastně spojilo!
Lidé se dávají dohromady nejrůznějším způsobem, ale ten, jakým jsme vytvořili pár já a můj současný partner, je opravdu kuriózní. Na začátku byl jeden anonymní dopis v poštovní schránce.
Chtěla jsem zasáhnout
Žila jsem už nějaký čas sama a nového přítele po rozvodu nehledala. Tím víc mě překvapila ta obálka, která se mi jednoho dne dostala do ruky. Obsah ale zcela evidentně patřil jiné ženě, i když se také jmenovala Jana. Jakýsi neznámý ctitel jí vyznával lásku.
Pravidelně ji prý vídal na lavičce v blízkém parku a protože neměl odvahu oslovit jí přímo, učinil tak tímhle způsobem. Navrhl dokonce schůzku: následující tři dny bude čekat v nedaleké restauraci u nejvzdálenějšího stolu od vchodu. Poznávací znamení:
modrá kostkovaná košile. Ten muž se podepsal jako Jaromír. Celá situace mě zaujala a pobavila. Rozhodla jsem se, že za ním do té restaurace zajdu a vysvětlím mu, že své vyznání dal do nesprávné schránky.
Stačila nám jedna hodina
Jaromír splnil své slovo, dané své neznámé lásce, a skutečně seděl tam, kde napsal. Zamířila jsem k němu a zeptala se, jestli můžu přisednout. Samozřejmě nejprve odmítl, protože přece čekal na jinou ženu. Jakmile jsem ale vytáhla jeho dopis, změnil názor.
Hleděl dost překvapeně. Myslel si, že mě posílá právě ta jeho vytoužená Jana. Vysvětlila jsem mu, jak se věci mají. Byl zdrcený dvojnásobně: věděl, že dotyčná nepřijde a navíc to byla jen a pouze jeho vina. Tak nějak spontánně jsme se dali do řeči.
Po hodině povídání jsme o sobě věděli tolik, abychom rádi společně vyrazili z restaurace na procházku. A jak se jmenuje můj současný přítel, asi nemusím říkat. Snad jen ještě k té záměně: ta vyvolená skutečně bydlela v našem domě a pravidelně tam chodila.
Jak se ukázalo, tak za milencem. Křestní jméno se Jaromír dozvěděl, když se představila někomu do mobilu. A jediná Jana v domě, která měla dole poštovní schránku, jsem byla já!
Jana N. (45), Plzeň
