My s manželem jsme toho názoru, že lidé spolu musí především mluvit, aby lépe porozuměli svým potřebám. Ne každý má touhu žít jako všichni ostatní. My s Radimem jsme toho jasným důkazem.
Možné je totiž naprosto všechno, jen je potřeba o všem otevřeně mluvit a naslouchat jeden druhému. Když jsme se s Radimem kdysi potkali, byla to láska jako trám! A na první pohled.
Zdála se mi nesmírně vášnivá, zbavovala mě jakýchkoliv zábran, připadala jsem si díky ní lepší, okouzlující a nadpozemsky přitažlivá. Byla jsem přesvědčena, že taková láska se zrodí jednou za tisíce let. A jsem dodnes. A nic na tom nemění to, jak žijeme!
Láska je náš život
Potkali jsme se na festivalu pod širým nebem a od té doby jsme se od sebe nehnuli ani na krok. Radim byl už tenkrát neuvěřitelně šarmantní, dostával mě svou inteligencí, charakterem, smyslem pro humor, životním nadhledem a také pragmatismem.
Byla jsem z něj absolutně u vytržení. Bylo mi čerstvých dvacet, zatímco jemu bylo o deset víc.
Vše, co jsme spolu dělali mě neuvěřitelně nabíjelo. A bylo jedno, jestli jsme den strávili v posteli, pouhým klábosením anebo jsme jen tak vedle sebe mlčeli. Mohli jsme spolu dělat absolutně cokoliv a byli jsme naprosto šťastní.
Dokonce jsme se nikdy ani nehádali. Panovalo mezi námi neuvěřitelné souznění.
Byli jsme prostě zrozeni jeden pro druhého. Po třech letech chození jsme se tedy vzali. A svatba to tedy byla pořádná. Pronajali jsme si chalupu na horách, aby se tam všichni naši blízcí, přátelé a kamarádi vešli a propařili jsme celé tři dny. Také jsme se z toho pak ještě dlouho sbírali.
Po dětech jsme netoužili
Časem se naše manželství zklidnilo a zajelo do obvyklých kolejí. Možná i díky tomu, že jsme s Radimem nikdy nechtěli děti. Náš život tak byl mnohem klidnější než život těch, kterým děti obrátili život vzhůru nohama a nikdy nevěděli, co jim další den přinese. Já se ale na mateřství nikdy necítila a Radim to měl stejně s otcovstvím.
Stereotyp nás zabíjel
Dnes už jsem přesvědčená, že i ten nejlepší a nejvášnivější vztah stereotyp všedních dní, dřív nebo později, prostě udusí. V sexuální rovině přišla nuda a šeď. Do toho jsme byli oba s maximálním nasazením zakousnutí do své práce a každý si budoval svoji firmu.
Já jsem navíc živel, který chvíli neposedí. Pokud se kolem mě neustále něco neděje, jsem z toho nesvá a ztrácím energii. Zejména muži a jejich obdiv mi vlévá krev do žil. A tak to po pár letech skončilo, jak podle mne nevyhnutelně muselo.
Přiznala jsem milence
Svého manžela jsem podvedla s Tomášem, který byl ještě o rok starší než můj manžel a se kterým jsem se náhodně potkala při práci na jednom projektu. Od počátku to mezi námi neuvěřitelně jiskřilo.
Při oslavě dokončení a předání zakázky jsme spolu skončili v posteli. A přestože to bylo úžasné, později přišly výčitky.
Nemohla jsem se svému muži ani podívat do očí, a tak jsem se mu přiznala! Vím, že se to nemá a že když člověk takhle ujede, má si pak pocit viny vyrovnat sám se sebou, jinak ublíží tomu, kdo za nic nemůže. „Odpusť mi prosím, podlehla jsem jen chvilkové touze. Miluji tě stále stejně,“ sypala jsem si popel na hlavu, a tak trochu lhala.
V duchu jsem si ale musela přiznat, že náš manželský sex mě už ale vůbec nijak neláká. Jeho předvídatelnost mě snad dokonce odrazovala. K Radimovi jsem ale lásku opravdu stále cítila.
Nevěra za nevěru
Můj muž mně ale totálně vzal vítr z plachet. „Magdo, vždyť já tě chápu a nemohu se na tebe zlobit. Opravdu tě chápu víc, než myslíš.
Dlouhou dobu už bojuji s podobnými choutkami, jen jsem zatím neměl odvahu riskovat náš vztah,“ řekl klidně a usmíval se při tom!
Protože jsem chtěla být za odměnu stejně velkorysá jako on, vlastně jsem mu dala souhlas, aby si také užil. Byli jsme si kvit, a dokonce to přineslo i nový náboj do našeho manželského vztahu. To vzrušení nám totiž pořádně rozproudilo krev.
Na pár měsíců bylo po problémech a všechno mezi námi opět klapalo snad lépe než na začátku. Pouto důvěry totiž náš vztah pozdvihlo do úplně jiné dimenze. Navíc se nám dařilo i v podnikání. On pomáhal mně, já jemu, naše konta rostla a vše bylo zase zalité sluncem.
Nudu jsme zaháněli každý jinde!
Situace se ale po pár měsících samozřejmě opakovala, a tak jsme si s Radimem nastavili svá vlastní pravidla. Zatímco on střídal dvě milenky, já byla „věrná“ jen jednomu, tomu, který toto vše odstartoval, Tomášovi.
Z našich záletů jsme se k sobě vždy vraceli s nestoudným třpytem a s jiskrou v oku, pozitivně nabití energií a uvolnění jako nikdy.
Postupem času jsem s Tomášem začala jezdila i na výlety a na dovolené, protože jsme si od sebe s Radimem potřebovali trochu odpočinout.
Jeden milenec, jedna milenka
Radim si zatím užíval s mladinkou Monikou, která v soutěži milenek zvítězila a z manželova života vytěsnila druhou favoritku. Na jachtě spolu brázdili Středomoří, což mě nikdy nebralo, zatímco já s Tomášem objevovala krásu exotických zemí.
Když mi Radim po návratu z jedné z mnohých cest navrhl, že by chtěl s Monikou zkusit začít žít a pronajmout si byt, neměla jsem proti tomu vůbec nic. K Tomášovi jsem už v té době totiž cítila mnohem víc než jen fyzickou přitažlivost.
A tak jsme se s mým manželem uhnízdili každý v jiném hnízdě a s jiným partnerem, ale ke spokojenosti všech zúčastněných
Proč bychom se rozváděli?!
O rozvodu neuvažujeme ani jeden. Naopak! Báječně si rozumíme, jsme finančně i majetkově propojeni v našich firmách a vlastně si rozumíme snad ještě víc než kdy dřív.
Svěřujeme si zážitky z našich všedních dní, voláme si, radíme se a promýšlíme nové obchodní strategie.
Radim respektuje Toma, a dokonce si spolu zajdou i na pivo. Ostatně, jsou to vrstevníci. Já mezitím Moniku učím vařit rajskou přesně tak, jak ji Radim miluje a na které má po letech manželství závislost.
Lidé si o nás myslí ledacos a nazývají nás od zvrhlíků po primitivy. Nejsme ani jedno. Já jsem úspěšná architektka a Radim vystudovaný právník.
Jeden pro druhého bychom se rozdali. I když partnersky žijeme každý s někým jiným, neznamená to, že jsme se přestali mít rádi, nebo bychom na sebe měli žárlit. Jsme přátelé na celý život a partneři, co drží spolu. A v jednom máme jasno už dnes. Nikdy se nemáme v plánu rozvést!
Magda T. (58), Brno