V každém zájezdu se najde nějaký potížista. Ale to, co se stalo nám bylo něco děsivého. Už se z toho nikdy nevzpamatuji.
Už chvíli jsem se jen krčila na své sedačce a celá se třásla strachy. Křik a nadávky lítaly naším autobusem tam a zpět. A teď došlo i na první ránu. Pan H. a pan Jindřich se chytli pod krkem. To přece nemůže být pravda.
Chtěla jsem k moři
Trvalo mi to pěkně dlouho, než jsem manžela přemluvila, abychom se na zájezd k moři vůbec přihlásili. Je to takový pecivál a nejraději by trávil všechen volný čas u nás na chalupě. Já ale miluji moře a chtěla jsem si ho letos alespoň trochu užít.
Účastníci zájezdu
Zprvu to vypadalo jako vystřižené z filmu Účastníci zájezdu. Hned při odjezdu se totiž lidé začali dohadovat, kdo kde bude sedět. Výběr sice nebyl veliký, protože autobus byl plně obsazený a sedadla všechna stejná.
To ale vůbec nevadilo některým lidem začít hádku. Už v té chvíli manžel litoval, že se mnou nechal uprosit. Kéž bychom chňapli kufry a vrátili se domů.
Dvě partičky proti sobě
První incident ještě před odjezdem rozdělil náš zájezd na dvě nesmiřitelné partičky. Na tiché kliďasi a agresivní a sprosté bouřliváky. Klid nás, co jsme si chtěli užívat dovolenou, ty věčné rýpali hrozně dráždil.
Neustále se snažili vyvolávat nějaké konflikty i během pobytu. Nedokázalo je uklidnit ani nádherné počasí, ani příjemné koupání v teplém moři. Zejména čtyřicátník pan H. Byl na dovolené s přítelkyní, která byla také tak trochu od rány.
Neustále na něco nadávali a za zdroj všech svých potíží si vybrali především pana Jindřicha.
Byla to šikana
Pan Jindřich byl slušný chlapík. Měl tichou, milou, věčně usměvavou manželku a dvě malé děti. A jak jsme si brzy všimli, třetí miminko už byla na cestě. Toho tato spokojená rodinka nesmírně dráždila. A dovedlo ho to bohužel až k neskutečnému jednání.
Smutný konec dovolené
Pobyt u moře nám moc rychle utekl. Manžel se už ale nemohl dočkat, až se zase pěkně usadí do křesílka na naší zahrádce. Bude tam mít klid a pohodu. Zatím nás však čekala zase dost svízelná cesta zpátky.
To, že zažijeme hotové peklo, jsme v té chvíli ještě netušili. Prvních několik desítek kilometrů probíhalo celkem hladce. Až podezřele klidně. Pak se ale manželka pana Jindřicha rozhodla, že se na chvíli na noc položí ve spacáku do uličky. Přeci jenom jí a budoucímu miminku bylo v sedačce příliš těsno.
Tak to tedy ne!
Všichni to přijali v klidu. Jen pana H. to značně rozzlobilo. „Proč ta k.. tady má mít pohodlí a ostatní né?“ Položil první provokativní otázku. „Vstaň, já si potřebuju protáhnout nohy do uličky“ Přešel do ofenzívy.
Jindřichova žena Adéla zůstala v klidu ležet. „Jdi, já se chci taky protáhnout. Klidně jí šlápni na břicho“ Přidala se partnerka pana H. A to už pan Jindřich nevydržel. Vylítl ze sedačky. Do cesty se mu postavil pan H. A začala mela.
Už bylo pozdě
Manžel se snažil ty dva rozběsněné kohouty uklidnit. Odstrčili ho ale surově a od se zakymácel. Pak se sesul vedle mě na sedačku. Byl celý bledý a špatně dýchal. „Pomoc“ Zakřičela jsem.
To už řidič, který před chvílí zastavil na odpočívadle, volal sanitku i policii.
Mému muži ale už nikdo nepomohl. Dostal rozsáhlý infarkt. Umřel mi v náručí. A já dodnes tvrdím, že jeho vrahem je pan H. A lidská nesnášenlivost. Začala jsem se bát lidí a už z domu prakticky nevycházím.
Blažena J. (64), Jičín
