Ve starých knihách se skrývají recepty na to, jak navázat kontakt s temnými silami. Je to ale příliš nebezpečné!

Kamarádka Helena se odjakživa zajímala o různá mystéria a záhady. Chvíli to zkoušela s výkladem z karet, potom se snažila pracovat s kyvadélkem nebo dělat horoskopy.

Protože jsem ji znala od dětství a měla jsem ji ráda, nechala jsem se od ní vždy zahlcovat informacemi, kterými jsem nijak zvlášť nevěřila. Neviděla jsem totiž žádné výsledky.

Se stejnou lehkomyslností jsem proto přijala, když mě požádala, jestli bych s ní nezkusila přivolat nějakou temnou bytost z jiného světa.

Souhlasila jsem s rituálem

O co přesně šlo? Helena našla v pozůstalosti po jedné vzdálené tetě starou knížku v kožené vazbě. Ta obsahovala nejrůznější rituály a předpisy pro vyvolání duchů ze záhrobí nebo démonů. Kamarádka byla z knihy nadšená a dlouho vybírala, koho by chtěla přivolat.

Připadalo jí to hrozně jednoduché. Pokud bych měla alespoň trochu zkušeností s takovými nebezpečnými a nepromyšlenými pokusy, asi bych se snažila to Heleně vymluvit.

Já jsem brala ale její nadšení jen jako další hru, které se bude chvíli věnovat a pak jí přestane bavit. Manželovi jsem řekla, že sobotní odpoledne a noc strávím u Heleny, byl na to zvyklý.

Mohl si v klidu dopřát ve své oblíbené restauraci pivo a fotbal na velkoplošné obrazovce. Kamarádka bydlela sama v malém domku na konci města. Když jsem k ní kolem třetí hodiny dorazila, viděla jsem, jak moc vážně plánovaný rituál bere.

Sepsala to vlastní krví!

Moc jsem tomu nerozuměla, ale pochopila jsem alespoň to, že se na stůl, k tomu určený, musely postavit velké černé svíčky a mezi ně položit papír s nějakými nakreslenými znaky.

Pro mě to byly nesmyslné hieroglyfy, pro Heenu sepsaná výzva, na kterou měla přivolávaná bytost reagovat. Jak jsem se zanedlouho dozvěděla, tuto výzvu sepsala kamarádka vlastní krví. Pochlubila se mi drobnou řeznou rankou na ruce.

Pomyslela jsem si sama pro sebe něco o jejím zdravém rozumu, ale dál jsem pozorovala Heleniny přípravy a pomáhala jim s nimi. Tma přišla v onen podzimní den dost brzy.

Kamarádka zapálila svíčky a začala odříkávat nějaký nesrozumitelný text, který se zdál být bez významu – četla ho přímo z oné staré knihy. Říkala jsem si, jak bude asi zklamaná, když se nic nestane. Jenže ono se něco stalo!

Seděla u stolu a třásla se

Nejprve se začaly hýbat plameny svíček a místnost zaplnil studený vzduch. Pak se ozvalo zahřmění, ačkoliv venku žádná bouřka nezuřila. A nakonec jsem viděla Helenu, jak má tvář vyděšenou hrůzou.

Podívala jsem se tím směrem a spatřila na pár vteřin příšernou tvář, jakou jsem zatím vídala jenom v hororech. Pak už si pamatuji jen to, že jsem na chvíli ztratila vědomí.

Když jsem přišla k sobě, v místnosti bylo světlo, svíčky byly zhasnuté a Helena seděla na zemi u stolu, brečela a třásla se. Její stav mě vyděsil víc než to stvoření před chvílí. Skoro vůbec na mě nereagovala. Váhala jsem, jestli jí mám někam odvézt.

Nakonec jsem si řekla, že se z toho snad vyspí a uložila ji do postele. Celou noc jsem skoro probděla, protože Helena mě budila svým křikem ze spaní.

Mělo to kruté následky!

Od toho riskantního pokusu uplynul skoro rok. Helena se pár dnů po něm úplně zhroutila a skončila v léčebně. Po čase jí propustili domů, ale má neustále pocit, že jí někdo pronásleduje a že na ni někdo číhá za jejími zády.

Na psychiatrii dospěli k závěru, že trpí paranoidní depresí. Já ale vím, že její onemocnění není psychického původu. Cítím se spoluzodpovědná za to, že jsem Heleně nezabránila v tom rituálu a tak ji vídám dost často.

Nikomu jsem ale neřekla, co se tehdy v sobotu stalo. Občas mám sama pocit, že vidím nějakou temnou skvrnu, která se kamarádce tlačí na záda. Vždy si pak v duchu vynadám, že sama začínám bláznit. Jenže na to, co se během toho večera stalo, se nedá zapomenout!

Nataša M., (44), Jihlava