Byla to potvora. Svedla mého muže a neváhala k tomu použít kouzla a čáry. Musela jsem jí oplatit stejnou mincí, aby byl Venca zase jen můj!
Od první chvíle, kdy jsem tu ženskou viděla, mi bylo jasné, co je zač. Přistěhovala se do našeho sousedství původně s partnerem. Byl to takový neduživý chudáček, nemluva, kterého měla místo psa.
Jen mu dávala příkazy a rozkazy, co má udělat, ani mu pořádně neuvařila. Vůbec jsem se nedivila, když si jednoho dne sbalil věci a zmizel neznámo kam. Margita, jak se ta ženská jmenovala, všude rozhlašovala, že toho budižkničemu živila a starala se o něj.
Nebyla to pravda. Začala obcházet místní muže, aby jim plakala na rameni a tvářila se tak nešťastně, že by se srdce ustrnulo. Ve skutečnosti jen koukala, kterého z místních chlapů, kteří měli své rodiny, by svedla a měla se zase dobře.
Aby ji živil a dělal pomyšlení. Bohužel to dopadlo tak, že tím, kdo Margitě skočil na špek, byl můj Venca. Nejprve jí chodil jen tu a tam něco doma opravit, a pak už byl u ní víc než doma. Poznala jsem to. Na to má ženská šestý smysl. A navíc, Venca nikdy neuměl lhát.
Nápoj lásky?
I když byl manžel hodný a čestný člověk, který miloval své děti, mazanou ženskou nepodceňujte nikdy. Obtáčela ho jako had, už to nebyl muž, kterého jsem znala. Hádky byly na denním pořádku, a to kvůli maličkostem.
Nevěděla jsem si rady, protože začal být protivný i na děti, které za nic nemohly. Nejdříve jsem se šla poradit s naším panem farářem, ten řekl, ať se hezky pomodlím, a slíbil, že Vencovi domluví. Ten si ale ze slov našeho otce nic nedělal.
Nakonec jsem se vypravila do vedlejší vesnice, kde žila na samotě bylinkářka Berta. Ta si uměla poradit s kdečím. Už jsem se zoufale chytala i té naděje, že bych manželovi uvařila nějaký lektvar, aby se ke mně vrátil.
Sebrala jsem odvahu a vydala se za Bertou, věděla jsem, že ocení nějaké to domácí vejce a králíka, tak jsem na ní nešetřila. Berta na mě mávala z okna, jen mě uviděla na cestě. Říkala, že mě vyhlíží, prý dobře ví, proč jsem přišla.
Berta mi uvařila kafe, a když uviděla králíka a vejce, pookřála. „To je dobře, že za mnou jdeš,“ spustila hned, „Margita tu byla dávno před tebou a chtěla nápoj lásky. Odnesla si ho dva litry a už jej asi vyzkoušela, jak vidím. No, bude zase dobře, uvidíš!“
Za úplňku
Seděla jsem tam u stolu a poslouchala tu ženu, o níž jsem si vždycky říkala, že je to šarlatánka. Já ale teď byla zoufalá, opravdu zoufalá, a tak jsem jí věřila každičké slovo. Tonoucí se přece stébla chytá, no ne?
„Venca není pro Margitu žádná pořádná partie,“ pokračovala. A hned dodala, že když k ní budu chodit každý měsíc za úplňku a dobře zaplatím, že mě do půl roku Margity zbaví a manžel se vrátí ke mně s prosíkem.
Na to jsem nemohla říct nic jiného, než že souhlasím. Úplněk byl za tři dny. Popíjela jsem u Berty nějaký lektvar, pálila svíčky a huhlala: „Vrať se mi po zemi, po vodě, v ohni i vzduchem!“
Opravdu to zafungovalo. Za čtyři měsíce jsem měla Vencu doma, přišel jako zmoklá slepice a nesl mi kytku. Říkala jsem si, jak jsou čáry mocné!
Jenže za dva roky jsem se dozvěděla, že to byla Berta, kdo nakukal Margitě, že jí Venca přinese do domu neštěstí, a že ten pravý pro ni je školník Štefan. No co, ať už v tom byla kouzla nebo ne, Margity nás Berta zbavila.
Radka (56), Vysočina
Příběh je napínavý a zároveň trochu bizarní, ale chápu, že člověk občas sáhne po každé možnosti, když jde o srdcové záležitosti. Svět magie je fascinující.
Tak to je teda něco, nedivím se že jsi šla za farářem, Radka! Margita teda nevypadá jako dobrá ženská, vyhnout se takovým lidem je nejlepší cesta.
No teda, to je příběh jako z románu! Kouzla a čáry, to bych nikdy nečekala! V Plzni se nic takového neděje, ale kamarádka mi jednou vyprávěla o tajemných rituálech, takže kdo ví…