Vždycky jsem se snažila svým dětem pomáhat a radit jim, aby se jim žilo lépe, než mně. Ony ale o moje rady nestojí. Přestaly se mnou mluvit!
Okolo třicátého roku jsem ovdověla a zůstala sama s dětmi. Synovi bylo šest a dceři čtyři a půl. Snažila jsem se jim být mámou i tátou, být tu jen pro ně. Nikdy domů nepřivedla žádného „cizího strejdu“, abych je nestresovala.
Obětovala jsem se jim, a za to jsem doufala, že budeme mít po celý život krásný vztah. Ani ve snu mě nenapadlo, že by tomu bylo jinak. Že by se ode mě mé děti odvrátily a dokázaly se mnou nemluvit roky!
Neposlechla
Dokud si děti nezaložily své rodiny, bydlely se mnou a já s nimi všechno probírala. Říkala jsem jim své názory i na jejich partnery a zdálo se, že mě poslouchají. Jenže pak si našla Eliška tohoto svého Matěje.
Byl ze šesti dětí a rodiče byli na rozdíl od nás hluboce věřící, věřila jsem, že tenhle vztah nebude fungovat. Začala jsem ji od této známosti odrazovat, ale nedala si říct.
Ještě po narození prvního vnuka jsem se ji snažila přesvědčit, aby ho nekřtila nebo z něho udělá náboženského fanatika. Hrozně jsme s kvůli tomu pohádaly, Eliška se u mě už neukázala. Ani na Vánoce ne!
Vendula
Říkala jsem si, že mám alespoň syna. Ivan byl vždy poslušný, jenže před pěti lety si našel Vendulu. Holka dělala v baru a chodila domu v noci. Takovou práci nemůže přece dělat žádná slušná ženská! Když jsem mu to řekla, smál se, že mám předsudky.
O svatbě jsem nechtěla ani slyšet, oni si ale i tak pořídili dítě. Vendula sice už v baru nedělá, ale o vnuka se nestará dobře. Doma má nepořádek. Nejdříve jsem se nabídla, že pomůžu. Ona to ale drze odmítla.
Když jsem jí vytkla, že vnuk leze po zemi ve špíně, poslala mě k čertu. Od té doby se mnou nemluví ani syn. Dělám snad něco špatně? Chci jen jejich dobro!
Ludmila (60), Děčínsko