Moji dva vnoučci jsou takoví malí všudybylové. Málo kdo jim odolá. Ani náš soused to nedokázal.
Když se narodil můj první vnouček Tomášek, byl už můj manžel hodně nemocný a velmi slabý. A než přišel na svět druhý klouček Aleš, zemřel. Byla to pro mě hrozná rána, ale hodně mi pomohla právě vnoučata. Pomáhala jsem s nimi dceři každý den, brala si je k sobě, jak to jen šlo.
A kde je děda
Kluci jsou neuvěřitelně čiperní a chytří hošíci. A je s nimi velká legrace. Hraje spolu různé hry, podnikáme výlety do zoo, na pískoviště. Každou společnou chvilku si opravdu moc užíváme. Až nedávno mě starší Tomášek zaskočil otázkou.
„A babi, proč nemáme dědu? Všichni ve školce nějakého dědu mají. Jen mi ne.“ Těžko se mi to vysvětlovalo. Jak malému dítěti vysvětlovat, že děda byl, ale zemřel. Vlastně, že zemřeli oba dva, protože ani u mého zetě už žádný děda nebyl.
Dveře se zabouchly
Jednou zas byli kluci u mě doma. Zazvonila listonoška, vyšla jsem na chodbu. Kluci zvědavě vyběhli za mnou. .. „Prásk!“ Ozvalo se. Dveře se zabouchli a my stáli na chodbě bez klíčů. A co víc, na plotně jsem měla postavené brambory.
Najednou se otevřely dveře u souseda. Pak Ludvík je vdovec. Žije tady v domě skoro stejně dlouho jako já. Ale nikdy jsme se vlastně moc nebavili. Jenže teď se z něj stal náš zachránce.
Kluky úplně okouzlil
Pan Ludvík totiž dokázal jako zázrakem naše dveře otevřít. Kluci na něj koukali s nadšení. Byl to pro ně hotový superman. A když jim pak ještě spravil rozbitou autodráhu, rozhodli se, že si ho adoptují jako dědu.
Pak Ludvík kupodivu nic nenamítal. A tak kluci od té doby tráví čas nejen u mě, ale i s dědou Ludvíkem u něj doma, kde neustále něco kutí.
Babička a děda hezky spolu
Kluci s Ludvíkem začali také vymýšlet různé společné akce. Ludvík má auto, tak můžeme vyjet na výlet. Někam na hrad. Nebo jen tak do lese. Soused díky Tomáškovi a Alešovi celý pookřál.
Jen září. A svým optimismem strhl i mě. Nejde o žádné velké vášně. Ale je nám spolu dobře. A kluci mají konečně babičku i dědu.
Monika L.(59), Havlíčkův Brod
