Sbírání kamínků bylo mojí velkou zálibou. Když jsem na jednom odlehlém místě v Krušných horách našla během pěší túry kámen načervenalé barvy, považovala jsem ho za velkou trofej.

Doma jsem dlouho přemýšlela, kam mám nalezený kamínek dát. Zda do truhlíku ke květinám nebo jej nechat jako ozdobu na nějaké poličce či komodě. Nakonec jsem se rozhodla pro druhou možnost. Krásně se vyjímal na botníku v předsíni vedle ošatky s šátky.

Každý, kdo k nám přišel na návštěvu, kámen obdivoval a říkal, že podobný kámen v životě neviděl.

Světelná záře

Jednou v létě, kdy bylo obzvlášť horko, jsem se uprostřed noci probudila a šla se napít. Když jsem procházela chodbou do kuchyně, povšimla jsem si podivné červené záře. Polekala jsem se, protože jsem si myslela, že hoří.

Pak mi ale došlo, že to podivné světlo vychází z nalezeného kamene. Chvíli jsem na něj užasle koukala a pak jsem šla vzbudit manžela. Potřebovala jsem někoho, kdo by mě ujistil v tom, že to nejsou jen moje vidiny. Nebyly. Manžel tu záři viděl také. Po několika vteřinách kámen vyhasl.

Zbavil mě vyrážky

Manžel druhý den navrhl, abychom dali kámen pryč. Já jsem však byla proti. Byla jsem na svůj úlovek pyšná a zbavovat jsem se ho nechtěla. Asi týden od té příhody se mi na ruce udělala nepříjemná vyrážka.

Občas se mi to stávalo jako reakce na některá chemická čistidla. Byla jsem z toho mrzutá, ale během pár dnů obvykle vyrážka zmizela. Když jsem pak utírala prach na poličkách a vzala do ruky kámen, málem jsem ho leknutím pustila.

Úplně mě pálil v dlani. A pak z něj začaly vyzařovat slabé oranžové paprsky. Stála jsem na místě jako opařená a nevěděla, co mám dělat. Po chvilce paprsky zmizely, tak jsem kámen vrátila na poličku. Podívala jsem se na svoji ruku a nevěřila jsem vlastním očím.

Vyrážka byla pryč! Je skutečně možné, aby měl ten kámen léčivé schopnosti? Od té příhody mi tato otázka stále vrtala hlavou. A brzy jsem na ni našla odpověď…

Pomohl i neteři

Zanedlouho k nám přijela na návštěvu moje pětiletá neteř Liduška. Sestra mě požádala, zda bychom ji mohli přes víkend pohlídat. S manželem jsme sestře samozřejmě vyhověli, i když hlídat Lidušku nebylo nic snadného.

Byla jako z divokých vajec. Jako vždycky, i tehdy pobíhala po bytě. Najednou upadla a odřela si koleno. Nebylo to vážné zranění, přesto ji musela sedřená kůže pálit jako čert.

Nejprve jsem ji ránu vydezinfikovala sprejem a ve chvíli, kdy jsem jí chtěla odřeninu obvázat obinadlem, jsem si vzpomněla na ten kámen.

Řekla jsem si, že za pokus nic nedám. Přiložila jsem ho neteři na ránu. Stalo se přesně to, v co jsem doufala – z kamene opět začaly vyzařovat paprsky a zanedlouho nebylo po odřenině ani stopy.

Síla vyprchala

Byla jsem vděčná, že jsem tehdy manžela neposlechla a kámen nevyhodila. Byl skutečně magický, ale postupem času jsem si všimla, že funguje jen na některá zranění. Třeba řezné rány vyléčit nedokázal nikdy.

Později jeho síla začala slábnout, takže si neporadil už ani s mojí vyrážkou. Přesto jsme si ho nechali a na poličce ho máme dodnes jako dekoraci. Kdoví, třeba se jeho síla ještě někdy probudí…

Simona J. (55), Kopřivnice