I bolestné události se mohou časem proměnit v začátek něčeho nového a šťastnějšího.

Abych se necítila po rozvodu sama, pořídila jsem si pejska. Rexik byl taková pouliční směs, ale už od štěněcího věku moc chytré zvířátko. Chodila jsem ho často venčit a za městem jsem ho většinou i pustila na volno.

Bála jsem se o jeho život!

Jednoho dne mi na procházce Rexík zmizel z očí a za chvíli jsem uslyšela bolestné zavytí, ze kterého mi ztuhla krev v žilách. Hned jsem se tam rozběhla. Viděla jsem, jak na mého pejska útočí jiný pes, velký, cizí a také puštěný z vodítka.

To už přibíhal jeho majitel, muž asi v mém věku. Podařilo se mu obě zvířata od sebe dostat. Omlouval se za svého psa, ale já v tu chvíli viděla jen svého zkrvaveného Rexíka. Pohádali jsme se a já muži vyčetla, že svého agresívního psa dostatečně nehlídal.

Vyhrožovala jsem mu žalobou a skutečně jsem to měla v úmyslu udělat. Nebránil se a souhlasil, že si vyměníme osobní údaje. Opsala jsem si jeho data včetně čísla mobilu. Pak jsem zavolala kamarádce, která je veterinářkou a Rexíka k ní odvezla.

Za týden mi zavolal

Ukázalo se naštěstí, že zranění mého voříška nebyla tak dramatická. Žalobu jsem si tedy rozmyslela. Překvapilo mě, když se za týden ozval dotyčný muž telefonem a smutně mi sdělil, že můžu mít radost, protože jeho psa přejelo auto.

Zaskočil mě tím a bránila jsem se, že z toho samozřejmě radost nemám. Z náhlé lítosti jsem mu navrhla setkání. Za hodinu už jsme seděli v zahradní restauraci u kávy.

Jak jsme si povídali, můj první špatný dojem, který jsem si udělala před týdnem, se rychle měnil. Vojtěch byl rozvedený a pes, který mu zemřel, byl také jeho jedinou útěchou. Zjistili jsme, že toho máme hodně společného.

Ani jeden z nás se bezhlavě nehnal do nového vztahu, ale jak jsme se scházeli stále častěji, sympatie se prohlubovaly a dnes jsme spolu už třetím rokem!

Kamila L.(48), Přerov