V místech, kde došlo k nečekaným tragédiím, se mohou vyskytovat duše těch, kterých se týkaly!
Loni v létě jsem se poprvé vydala za kamarádkou poté. co si našla nového přítele a přestěhovala se. Původně jsem chtěla, aby se mnou cestoval i manžel, ale nepřemluvila jsem ho. Jela jsem těch sto kilometrů autem tedy sama.
Po nárazu jsem nikoho nenašla!
K cíli už mi zbývalo jen asi pět minut, když se to stalo. V úseku silnice, který vedl lesem a byl plný zatáček, mi náhle těsně před auto vběhla lidská postava. Bylo to tak náhlé, že jsem nestačila včas zabrzdit. Následoval tvrdý náraz.
Celá rozklepaná jsem vylezla z auta. K mému velkému překvapení ale ani před vozem ani za ním – a ani nikde v blízkém okolí – žádné tělo neleželo. Šlo o nepříliš frekventovanou okresní silnici, takže jsem tam v tu chvíli byla sama.
Zaráželo mě, že ani na autě nebyly nikde vidět stopy jakéhokoliv poškození. Řekla jsem si, že se mi to asi zdálo kvůli únavě z jízdy. Nasedla jsem zpátky do vozu. Náhle jsem pocítila na krku nějaký mrazivý chlad. Otočila jsem se a vykřikla hrůzou.
Na zadním sedadle seděla podivná postava v kápi. Rychle jsem znovu vyskočila z auta. Když jsem se uklidnila a podívala se znovu na zadní sedadla, nic tam nebylo.
Kamarádka věděla, o co jde
Zbytek cesty už proběhl bez záhad nebo incidentů. Svěřila jsem se kamarádce, co se mi přihodilo. Myslela jsem si, že se mi vysměje. Místo toho mě vyděsila ještě víc.
V tom místě, kde se mi to stalo, prý před mnoha lety srazilo auto nějakého mladého chodce, turistu. Pachatel ujel bez toho, aby se mu snažil pomoci a když mladíka objevil další řidič, bylo už na záchranu pozdě.
Od té doby tam prý duch toho nešťastníka občas straší. Tak to alespoň kamarádka slyšela od místních. Kdyby mi to vyprávěl někdo jiný, bez té hrůzy, co jsem sama zažila, nevěřila bych mu. Takhle ale vím, že ten příběh je pravdivý.
Musím se ovšem přiznat, že při příští cestě za kamarádkou po čtvrt roce jsem zvolila jinou trasu a raději si zajela pár kilometrů navíc, abych se tomu místu vyhnula!
Dana S. (49), Jičín
