Do manželského svazku s osudovým mužem jsem nakonec vstoupila dvakrát.

Jsem už čtyřicet let šťastně vdaná. Na začátku mého manželství se ale odehrálo něco, co nebylo moc příjemné. Proti mé lásce s Martinem se totiž postavil jeho otec.

Našemu vztahu nepřáli

Jako většina dívek jsem se chtěla vdát nejpozději do pětadvaceti. Nehledala jsem plakátového krasavce s milionovým kontem. Stačil mi kluk, pro kterého budu hodně znamenat, kterého budu moct obdivovat a s nímž mi bude dobře. A pak jsem ho přece jen potkala.

Jmenoval se Bořek. Zamilovali jsme se do sebe na první pohled. Všechno bylo krásné do té chvíle, než jsem poznala Bořkovy rodiče. Zejména jeho matka se na mě dívala jako na nějakého nežádoucího vetřelce a bylo znát, že našemu vztahu nepřeje. Jenže to mě neznala.

Já už byla rozhodnuta spojit s Bořkem svůj život, mít s ním děti, zestárnout ve dvou. A on měl se mnou stejné plány. Postoj jeho rodičů ho rovněž trápil, nicméně jako jedináček byl tak trochu pod jejich vlivem.

Proto jsme s dalšími kroky nijak nespěchali, alespoň Bořek tedy ne. Měla jsem od něho příslib manželství a sama pro sebe jsem věřila, že ho stihne naplnit do mých pětadvacátých narozenin, jak jsem si naplánovala.

Návštěva dopadla dobře

Bořkův otec proti mně začal intrikovat. Nejprve to byly drobné lži a pomluvy, které říkal jak svým známým, tak Bořkovi. Ten ničemu z toho samozřejmě nevěřil. Potom mě navštívil přímo v práci a do očí mi řekl, že si nepřeje, abych si jeho syna vzala.

Prý jsem se mu na první pohled nelíbila a bere mě jen jako holku, co je na peníze a tuší, že Bořek jednou bude dědit větší majetek. Skoro jsem se nad tou nespravedlností rozplakala, protože hmotné statky mě vždycky zajímaly ze všeho nejméně.

Vysmál se mi do očí a řekl, že případnou svatbu stejně překazí. Bořek mi pak vyprávěl, že se kvůli mně doma jeho rodiče pohádali. K mému překvapení mě jeho matka spíš bránila.

Nejvíc mě ale potěšilo, když můj přítel prohlásil, že se nebude ohlížet na to, co mu kdo říká a že si mě vezme tak jako tak.

Rovnou navrhl termín svatby a pozval mě k nim domů, abychom to oznámili jeho rodičům. Trochu jsem se té návštěvy bála, ale dopadla nad očekávání dobře.

Měla jsem tedy dvojnásobný důvod k radosti: brzy si řeknu své „ano“ na celý život s mužem, o kterého jsem dlouho usilovala a navíc se mi podařilo získat si i jeho rodiče, kteří mě tak dlouho odmítali. Netušila jsem, že za úsměvem budoucího tchána se může skrývat zrada…

Dopadl tak, jak si zasloužil

Tchán, který pracoval v tiskárně, se nabídl, že zařídí svatební oznámení. Když nám přinesl ukázat vzorek, nevěděli jsme, že na zbytek nechal otisknout jiné, pozdější datum. A tak na naši svatbu nakonec skoro nikdo nepřijel. Nejprve jsme ji chtěli odložit, protože jsme netušili, co se děje.

Potom jsme se rozhodli i přes nepřízeň osudu obřad uskutečnit. Zanedlouho vyšlo najevo, jak se věci mají. Tchán z toho měl obrovskou ostudu a tím nejpodstatnějším následkem bylo, že tchyně podala žádost o rozvod.

To byla pro něj rána, protože mnoho z majetku včetně domu nabyla tchyně ještě před manželstvím a nyní to vypadalo, že odejde jen s kufrem svého oblečení.

My s Bořkem jsme si svatbu ještě jednou zopakovali, tentokrát neoficiálně a za plné účasti všech pozvaných.

Měla jsem na sobě bílé šaty, ačkoliv jsem už papírově byla vdaná paní a cítila jsem se jako nejšťastnější nevěsta na světě. A tak jako v pohádce bývají špatní lidé vytrestáni, nakonec tchán skutečně skončil tak, jak to určitě nečekal: rozvedený, opovrhovaný, v pronajaté garsonce v jiném městě…

Klára B. (64), Olomouc