Nedaleko naší chalupy jsme jak já, tak manžel potkali záhadnou bytost.

Různá místa mají své legendy, které se tradují už od nepaměti. Když jsme si koupili chalupu v jedné menší vesnici v západních Čechách (jméno nebudu prozrazovat), doslechli jsme se celkem brzy o místní pověsti.

Vyprávěl nám ji člověk, od kterého jsme chalupu kupovali. Podle té zkazky se u lesa na kraji vesnice, nedaleko od místa, kam jsme hodlali jezdit na víkendy a v létě na delší dobu, objevoval už dlouhá léta podivný přízrak.

Nikdy nikomu neublížil, ale dokázal nečekaně a pořádně vyděsit osamělého chodce. Nebýval k vidění často, jen za letních večerů. Nebrali jsem to vyprávění vážně, i když nám historku později potvrdili místní lidé.

Nejprve se to stalo manželovi

Setkali jsme se s tím přízrakem hned první léto. Nejprve můj manžel. Jednu sobotu si vyrazil do lesa za vesnicí, zatímco já jsem připravovala oběd. Vrátil se předčasně a celý rozrušený.

Začal mi líčit, jak se k němu na kraji vesnice přiblížilo podivné stvoření. Nedalo se vůbec poznat, jestli to je muž nebo žena. Postava byla shrbená a přibližovala se k němu pomalu. Nejprve nevěděl, co si o ní má myslet.

Potom si vzpomněl na povídání o přízraku a trochu se začal bát. Byl ale také zvědavý. Aniž by postava zvedla hlavu, děsivým šepotem požádala manžela o nějaké peníze. Raději se dal na ústup.

Čekal, že ho ten přízrak bude pronásledovat, ale když se otočil, viděl, že naopak utíká pryč. Na rozdíl od rychlosti, jakou se k němu předtím přibližovala, nyní postava nasadila až nepřirozeně vysoké tempo.

Teprve v tu chvíli si manžel uvědomil, že je celý zpocený strachem. Myslela jsem si samozřejmě, že si ze mě dělá legraci. Prostě jen využil příležitost a připomenul tu místní legendu. Současně jsem ale viděla, že ho něco skutečně vyděsilo. Požádal mě, ať do těch míst, kde přízrak potkal, raději nechodím sama.

Chtěla jsem zjistit pravdu

Manžela jsem poslechla a na procházky jsme chodili buď společně nebo jsem se vydávala jiným směrem. Neustále mi ale vrtalo hlavou, jestli to na mě tehdy hrál nebo se mu skutečně ta příhoda stala.

Jednoho dne, kdy jsem zůstala na chalupě sama, protože manžel odjel s vlekem pro dřevo na topení. Lákalo mě zariskovat a vydat se do míst, kde se měl přízrak vyskytovat. Chvíli jsem s tím pokušením bojovala a pak jsem mu podlehla.

Zamkla jsem chalupu a zamířila na „zakázaná“ místa. Částečně jsem se bála toho, co mě může potkat a částečně jsem si to přála prožít. Procházela jsem se po kraji lesa a zvědavě vyhlížela, jestli náhodou tu bytost neuvidím.

A pak mě náhle zamrazilo, protože jsem měla pocit, že někdo stojí blízko. Otočila jsem se a opravdu tam bylo stvoření odpovídající popisu, jaký uvedl před časem manžel. Zůstala jsem stát a nebyla schopná pohybu.

Na zemi zůstaly mince

Prožila jsem to samé, co můj muž. Přízrak mě skřípavým šepotem požádal o almužnu. Měla jsem v kapse pár drobných a tak jsem mu je hodila. A stalo se něco nečekaného. Postava se najednou rozplynula. Zmizela.

Na zemi zůstaly ležet ty drobné mince, ale byly celé ohořelé, jako by je někdo vytáhl z ohně. Nechala jsem je tam a rychle šla domů. Manželovi jsem o svém dobrodružství řekla, ale když jsme se na to místo vypravili, mince jako důkaz tam nebyly. Přesto mi věřil.

Nedlouho poté jsme se dozvěděli původ té místní legendy. Kdysi dávno přišel do vesnice žebrák, ale místo aby mu lidé pomohli, bili ho a vyhnali pryč.

Za nějaký čas ho našli v lese mrtvého.  Od té doby se každý rok v létě objevuje a dává lidem možnost vše napravit. Možná jsem se zachovala správně, protože jsem ten přízrak už nikdy nepotkala!

Hedvika M., (49), Žatec