Bylo to teprve podruhé, co jsem se během dospělosti ocitla v nemocnici. Tentokrát jsem netušila, zda přežijí.

Nepočítám-li porody syna a dcery, byla jsem v nemocnici jako dospělá jen dvakrát. Poprvé to bylo se zlomenou nohou po jednom neúspěšném lyžařském víkendu. Podruhé se jednalo o mnohem dramatičtější událost. V ohrožení jsem ale nebyla pouze kvůli otravě houbami.

Stačila chvíle nepozornosti

Na houby jsem chodila už jako malá s rodiči a tuto tradici jsem přenesla pak i do své vlastní rodiny. Byla to zábava na čerstvém vzduchu a kromě toho mi houbová jídla opravdu chutnala. Celkem dobře jsem se v houbách vyznala, stejně tak jako můj manžel Štěpán.

Ten poznal neomylně všechny nebezpečné a jedovaté druhy. Kdykoliv jsem neměla jistotu, obrátila jsem se na něho. Bohužel se mi stala hrozná věc, zaviněná mojí nesoustředěností.

Ve chvíli, kdy mě Štěpán ujistil, že houba, kterou držím v ruce, je jedovatá, zavolal na mě vnouček a já jsem za ním hned spěchala. Nedošlo mi, že místo na zemi skončila ona houba v košíku. Domů jsem si tak přinesla potenciální zkázu.

Bezvědomí a halucinace

Po návratu z lesa odjel manžel „vrátit“ vnuka dceři a zeťovi. Já jsem měla na houby velkou chuť, takže jsem si z části hned udělala smaženici. V ní se ale bohužel ocitla i ona jedovatá houba. Když se Štěpán vrátil, tak si naštěstí smaženici nevzal, protože jedl u dcery.

Po pár hodinách se u mě začaly projevovat následky otravy. Bylo mi špatně a žaludek jsem měla v křečích. Bolestí jsem skoro omdlévala. Manžel mě odvezl do nemocnice. Během cesty jsem ztratila vědomí. Potom už si nic nepamatuji, tedy vlastně ano, ale pouze nesmyslné obrazy.

Měla jsem halucinace a viděla jsem strašné obličeje, změněné barvy a předměty. Kdykoliv jsem se pokoušela promluvit, říkala jsem jen samá nesrozumitelná slova. Vnímala jsem, jak se mě z mého těla pokouší vytlačit nějaká neznámá síla.

Marně jsem se jí snažila bránit. Potom se přede mnou objevil děsivý démon!

Slova, která nedávala smysl

O svůj život jsem bojovala celý den, ale podařilo se mi otravu zvládnout. Vrátilo se mi vědomí a já spatřila Štěpána, jak sedí vedle mého nemocničního lůžka. Na jeho tváři se objevila úleva, když jsem se na něho ztěžka usmála. Zůstala jsem ještě tři dny v nemocnici na pozorování.

Po návratu domů se mi pak vybavovaly obrazy a zvuky, které jsem vnímala, když jsem byla v transu. Čekalo mě překvapení, protože Štěpán si některá ta slova nahrál na diktafon. Pustil mi záznam a mě přejel mráz po zádech.

Poznávala jsem sice svůj hlas, ale znělo to současně, jako by mluvila nějaká tajemná bytost. Slova, která jsem říkala, nedávala smysl. Můj muž měl dávného známého, který byl odborníkem na cizí jazyky.

Pustil mu později tu nahrávku. Po dlouhém zkoumání nám pak onen Štěpánův známý sdělil, že se jedná o nějaký jazyk ze starověku, který už nikdo nepoužívá. Nebylo mi jasné, jak jsem ho mohla v tom transu ovládat.

Byly to síly z dávných dob?

Po půl roce jsem tento příběh vyprávěla své bývalé kolegyni Jitce. Jejím koníčkem byla ezoterika. Přiměla k tomu, abych nakreslila obrazy, které si pamatuji, včetně toho hrozivého démona. Namalovala jsem vše, jak jsem nejlépe uměla. Jitce byl ten démon povědomý.

Když mi pak řekla jeho jméno, vzpomněla jsem si, že jde o jedno slovo z jazyka, kterým jsem mluvila během otravy. Jitka mi řekla, že se do mého oslabeného těla patrně pokoušely dostat zlé síly z dávnověku.

Já jí to věřím, protože jsem to opravdu prožila. Na houby jsem od té doby už tak často nechodila, nějaký strach ve mně přece jen zůstal. O zážitku ze situace, kdy jsem bojovala o život, se mi pak ještě dvakrát zdálo, ale víckrát už naštěstí ne.

Alena N., (60), Prostějov