Manžel stále jen pracoval a já ho litovala, jak je udřený. Netušila jsem, že jeho přesčasy jsou úplně jiného druhu, než mi tvrdil!

Asi nikdo si nepřeje být za hlupáka a je jasné, že ani já ne. Jenže, stala jsem se nejen největší naivkou pod sluncem, ale si i ženskou s největšími parohy! Můj manžel byl odjakživa taková tichá voda. Ve všem průměrný.

Střední výška, nenápadný zjev a obyčejné všední povolání. Byl to úředník jako vyšitý, ale mě to nevadilo.

Myslela jsem, že je nudný ale spolehlivý

Prožila jsem dost hrozné dětství s otcem alkoholikem a tak jsem si dokázala vážit svojí nudné jistoty. Nikdy mě ničím nepřekvapil, ani v dobrém, ani v tom zlém.

Proto mě ani ve snu nenapadlo, že pár let před důchodem mě čeká tak obrovské překvapení. Bohužel, v tom špatném, nebo spíš nejhorším smyslu slova.

„Jiřinko, dneska přijdu pozdě, to víš, přesčasy, doháníme plán…“ říkal pravidelně několikrát týdně a mě to ani moc nezajímalo.

Představovala jsem si, jak sedí v té své šedivé umolousané kanceláři a hrbí se nad nějakými nicneříkajícími čísly. Ani výplatu nenosil vyšší, za ty hodiny navíc. Tak proč bych se tím měla zabývat?

Z práce přišel navoněný

Zaměstnávaly mě důležitější starosti, jako byla vnoučata a moje chatrné zdraví. Poslední měsíce mě všechno bolelo. Jako bych najednou stárla nějakým rychlejším tempem, či co. Nepomáhalo ani cvičení, ani vitamíny.

No, prostě jsem o manželovi moc nepřemýšlela. Jednou večer, když přišel obzvlášť pozdě, jsem ucítila takovou jemnou vůni. Opojnou a moc příjemnou. Nejdřív jsem si pomyslela, zda mi nekoupil voňavku?

Blížily se totiž moje narozeniny a tak třeba byl v obchodě, nějaké vůně zkoušel a ulpěly mu na ruce, nebo tak nějak.

Jenže potom jsem tuhle možnost zavrhla. Můj Lojza mi pravidelně dával obálku s pětistovkou, abych si něco koupila sama. Tak proč by to najednou měnil?

Podezírala jsem ho z nevěry

Ta vůně mi ale nešla z hlavy a ráno jsem se ho na ni zeptala. Tvářil se divně. Koktal a najednou jakoby neměl co říct. Vůbec jsem ho nepoznávala! „Má ženskou, to je jasné!“ řekla s jistotou moje kolegyně v práci, které jsem se o přestávce na kafe svěřila.

Tvrdila to tak vehementně, že jsem se jí ani neodvážila odporovat. Samozřejmě jsem této možnosti vůbec nevěřila, ale ona by si to stejně nedala vymluvit. Můj Lojza a ženskou! No to by byl zázrak! Jenže, zázraky se dějí! Její slova mi nešla tak říkajíc z hlavy.

Musela jsem na tuhle úplně nepravděpodobnou možnost myslet. Rozhodla jsem se Lojzu při těch jeho přesčasech překvapit. Upekla jsem kuřátko a pěně v rendlíku mu ho nesla. Už za dveřmi toho jeho kamrlíku jsem slyšela nějaké vzdechy. Snad nedostal Lojzík infarkt!

Cvičil, aby se mi líbil

Vtrhla jsem do dveří a nevěřila svým očím. Lojza, ten můj průměrný a nenápadný chlap, cvičil na nějakém posilovacím stroji! Břišní svaly měl jako vysoustruhované a v nátělníku mu to moc slušelo! „No Lojzo…“ vypravila jsem ze sebe udiveně.

Lojza se na mě podíval a provinile řekl: „No, Jiřinko, ty jsi pořád taková pěkná. Tváříš se, jako bys mě už ani neznala. Určitě někoho máš!

Tak jsem si říkal, když se dám do kupy, že mě třeba vezmeš na milost!“ Kdyby nevypadl Lojza tak dojemně, musela bych se smát.

Mám doma svalovce a ani o tom nevím! Posilovací stroj byl firemní a tak Lojza cvičil a cvičil. Ty jeho svaly byly vážně sexy… Potom se vždycky umyl takovým drahým sprchovým gelem. Odtud ta opojná vůně! Vysoustruhované tělo a exotický odér.

Kdo by se do něho nezamiloval!

Jiřina Š. (55), Třinec