Kamarád mi zařídil úžasnou práci v zahraničí, nabídka byla lákavá a já si tolik věřila! Jenže brzy se ukázalo, že jen velké sebevědomí nestačí.
Byla jsem mladá a dost hezká. Celý svět mi ležel u nohou, aspoň jsem si to myslela. Ve škole jsem se učila ruštinu, jeden rok nepovinnou němčinu na základce a na střední škole angličtinu. To bylo přece skvělé, ne?
Po škole jsem nastoupila jako sekretářka v podniku, který se řítil ke dnu a bylo jasné, že ho brzy zruší. Když se to stalo, dostala jsem odstupné a seděla u kamarádky Soni ve vinárně na baru den co den.
Umíš zpívat?
Ten večer se tam vřítil náš společný známý Pepa. Vrátil se právě z Mallorky a hned vyprávěl, jaká je cizina zlatý důl a jak se tam dají vydělat velké peníze. To mě zaujalo.
Lákal Soňu, aby se na práci ve vinárně vykašlala a vydala se s ním do ciziny za štěstím. Záviděla jsem jí tu nabídku. Když Pepa pochopil, že se Soňou nic nesvede, obrátil svou pozornost na mě. „Ty bys nechtěla?“ zeptal se konečně.
Slovo dalo slovo a domluvili jsme se. Nikdy jsem se ničeho nového nebála a dobrodružství teprve ne. A když mi Pepa nabídl, že můžu zpívat a tančit na nějaké zaoceánské lodi, tak se mé ambice rozzářily naplno.
„Umíš zpívat anglicky, viď?“ opakoval Pepa dokola a já kývala hlavou. V duchu jsem si říkala, že to přece zvládnu. Ve škole jsem zpívala ve sboru a písničky si naposlouchám. Na tom nemůže být přece vůbec nic těžkého. A za takové peníze? Nebylo o čem přemýšlet.
Do odjezdu zbývaly tři týdny. S Pepou jsme vybrali hity, které právě frčely, a já s nimi navštívila učitele zpěvu, kterého jsem si našla přes známé. Byl to skladatel a jezdil s nějakou kapelou do Švýcarska. To bude to pravé!
Několik dní jsem se učila pilně texty písní a pak k němu vyrazila. Za hodinu vyrazil on mě s tím, že zpívám jako pavián za soumraku a noty neznám. Proč bych ale měla?
Zkouška
Dala jsem si práci s tím, abych vypadala skvěle. Pak mi nějaký ten drobný nedostatek každý odpustí. Pepa se dmul pýchou, když mě v Hamburku vedl na loď. Všichni se za námi otáčeli. „To je ta nová zpěvačka!“ říkal každému. Kapela už na mě čekala.
Sama jsem se divila, jak hladce mi to prošlo, přijali mě, aniž by ode mě slyšeli jediný tón. Pepa mě nejspíš musel vylíčit jako dokonalou hvězdu. Muzikanti chtěli hned zkoušet. No, nedopadlo to.
Jak ze mě byli na první pohled nadšení, tak v průběhu zkoušky zvadli docela. „Bude bavit osamělé pány!“ rozhodl nějaký šéf s tím, že zpěvačku vážně dělat nemůžu.
Doma hvězda
Posadili mě ke stolu k nějakému postaršímu chlapíkovi. Mluvil německy, vůbec jsem mu nerozuměla, a tak jsem ze sebe vypravila anglicky pár vět. Spustil tedy plynulou angličtinou, a té jsem rozuměla každé páté slovo.
Druhý den jsem šla pomáhat do kuchyně, tam už prý nic nezkazím. No co, vydělala jsem si na té lodi opravdu spoustu peněz a vrátila se domů jako královna. Nikomu jsem ale o tom, že to bylo prací v kuchyni, nevyprávěla. Dodnes si všichni myslí, že jsem vystupovala s kapelou jako zpěvačka.
Marika (55), Ostrava
Je to skvělá lekce o tom, jak důležité je být v každé situaci připraven a nelhat o svých schopnostech. Umění vyjadřovat se autenticky a pravdivě je klíčem k úspěchu, a to nejen v práci.
To je přesně to, co mě odrazuje na práci v cizině – jazyková bariéra. I když něco málo umím, nemusela bych si na to troufnout. Ale obdivuju každého, kdo se do toho pustí a nevzdá to.
No já bych si taky myslela, že to bude lehký, když má člověk dobrý sebevědomí. Fotka hodně záleží na cítění a jazyk nemusí brát v úvahu, teda pokud nefotíš mezinárodní hvězdy. Důležité je se poučit z chyb a jít dál.