K čemu se dřít, šetřit a škudlit každou korunu? Stačí trocha šikovnosti, dobře se vdát a ještě lépe rozvést!
První manželství byla jedna velká katastrofa. Člověk se asi nemá vdávat z lásky, s růžovými brýlemi na nose! Na sňatcích domluvených z rozumu asi přece jen něco bylo.
Naši předkové moc dobře věděli, co je pro jejich potomky dobré. Já se vdávala mladá a všem na truc. Tomu mému miláčkovi nebylo ani dvacet a mně také ne. Děcko na cestě a kapsy prázdné. Že nám to na pohodě nepřidalo, nemusím nijak rozebírat.
Lenoch, ale hodný
Podnájmy, dřina a bída. Jinak se to nazvat nedá. Dceru jsem musela dát do jeslí a jít vydělávat. Vydrželi jsme spolu tři roky a z toho ten poslední prohádali.
Rozvod byl vysvobozením. Jenže, po něm se pro mě nic nezměnilo. Jen samá práce a úplně mizivé alimenty. Umínila jsem si, že stejnou chybu už neudělám. Byla jsem atraktivní mladá ženská a o nápadníky nouzi neměla.
Vybrala jsem si zcela racionálně toho nejlépe zajištěného. Byl to takový ťulpas, ale peněz měl víc než dost. Vlastně jsem nikdy nepochopila, čím se živí.
Pracoval jako řadový úředník na ministerstvu, ale prachů měl víc, než nějaký velký podnikatel. Přitom nebyl kdo ví jak chytrý ani pracovitý. Po práci si dal rád šlofíčka, a o nějakých aktivitách jsem si mohla nechat jen zdát.
Další manžel byl krasavec
Hned po svatbě jsem si zřídila konto a celou svoji výplatu hezky šetřila. Živil mě i dcerou a nepřišlo mu to divné. Když se nám narodil chlapeček, brečel dojetím. A já taky.
Královsky mě po rozvodu zajistil a ještě se mi omlouval, že nebyl dobrý manžel. Chudák jeden naivní! Skoro mi ho bylo líto a tak mu dodnes občas něco upeču a uvařím.
„Ty jsi na mě tak hodná,“ řekne mi vždycky s obdivem, a já ho pohladím po jeho tučném krčku. Není nad to dobře se rozvést! Ani další manželství mi nevydrželo.
Ne, že bych se o to nějak významně snažila. Tentokrát jsem si vzala opravdového krasavce. Vypadal jako z nějakého filmu. Holá hlava, svaly a to jeho konto! Zdědil nějaké činžáky a hned je prodal. Prý se nebude starat o barabizny!
Dcera mi vnukla nápad
Hodně jsme cestovali a užívali si. O děti nestál, ale na ty moje byl hodný. To bych nedovolila, aby jim někdo ubližoval! Vždyť jsem dělala všechno pro ně. Dceři táhlo na sedmnáct, když jsem chystala další rozvod.
„Mami, nepřeháníš to trochu?“ ptala se mě, ale já jen krčila rameny. Co jí budu vysvětlovat!
Až bude starší, pochopí. Lepší být trochu mrška, než se pasovat do role chudinky, ne? Ten můj krasavec ale nebyl tak povolný, jako moji předchozí manžílkové.
Schylovalo se k velké rozvodové bitvě, kterou jsem nemínila prohrát. K vítězství mi pomohla náhoda. „Mami, ten tvůj Mirek na mě tak divně kouká!“ řekla mi jednou a myslela tím, že si ji kriticky měřil v její nové minisukni.
Vyhrožovala jsem mu
Manžel byl trochu konzervativní a často mě napomínal, že na děti nejsem přísnější. Já neměla v povaze někoho pořád prudit. S dětmi jsem vycházela kamarádsky a ony se mi za to odvděčily dobrým prospěchem i chováním. Ale dceřino konstatování mi vnuklo nápad.
Ošklivý a podlý. Ale účinný.
„Prý na Elišku nějak divně koukáš!“ vyjela jsem na krasavce a ten se hned ohradil. Nedbala jsem jeho argumentů a pokračovala: „To bys asi u rozvodu těžko vysvětloval, že pokukuješ po nezletilé holce, viď? A ta ostuda!“
Zarazil se a změknul. Podepsal rozvodové vyrovnání a já měla na kontě zase o hodně víc. Umínila jsem si, že budu chvíli sama. Odpočívat. Užívat výdobytků svojí poctivé rozvodové práce!
Karin P. (51), Kroměříž
