Neustálý řev, hádky a rány. To mě čekalo každý den poté, co jsem se přestěhovala. Měla jsem neustále problémy se sousedy, kteří se rozváděli, a navíc ještě ubližovali svým dětem.

Sousedské vztahy nejsou vždy jednoduché, což by mi mohl potvrdit snad každý, kdo bydlí v bytovém domě. Je zde totiž velká pravděpodobnost, že jeden ze sousedů bude minimálně nějaký podivín. Mně se však stalo něco mnohem horšího.

Poté, co jsem se rozvedla s manželem, jsem si hledala nové bydlení a naštěstí mi syn velmi rychle našel krásné 2+1 za skvělou cenu. Cítila jsem naději, že začnu nový život mezi novými lidmi a třeba si i časem najdu nového partnera.

Několik týdnů jsem snášela jejich hádky

Jenže namísto toho, abych si užívala nový byt a nový začátek, den co den jsem od sousedů slyšela šílený řev, hádky a rány. Nejdřív jsem si říkala, že to určitě bude nějaké období a mají mezi sebou nějaké konflikty.

Bydlela tam rodina – manželé se třemi dětmi – a občas byla slyšet opravdu divočina.

Několik týdnů jsem to snášela, protože jsem jako nová sousedka nechtěla dělat zle. Ale časem už situace byla nesnesitelná a já měla pocit, že se snad ani nevyspím a sousedi se zabijí. Tak jsem u nich jeden večer zaklepala a poprosila je o klid. Dostalo se mi jen nadávek a prý se nemám motat do jejich problémů.

Když jsem uviděla modřiny, hned jsem zvedla telefon

Nakonec jsem tedy musela jít za správcem a dožadovala se řešení. Od toho jsem se ale dozvěděla, že to musíme vydržet, protože se ti dva rozvádí a brzy snad bude klid.

Nakonec se tedy asi po dvou měsících stalo, že se soused od své ženy skutečně odstěhoval, ale klid rozhodně nenastal.

Ona neustále řvala na své děti, a i přes mé i jiných sousedů varování se z jejího bytu ozývaly neuvěřitelné rány a nadávky. Když jsem pak začátkem léta viděla, že mají její děti modřiny, neváhala jsem a okamžitě volala na sociálku.

Kopala mi do dveří a psala výhrůžky

Ani si nedovedete představit, jaké peklo mi pak začalo. Jak se sousedka dozvěděla, že jsem to byla já, v noci mi chodila kopat do dveří, nadávala a často jsem mívala i výhrůžné vzkazy ve schránce nebo nalepené na dveřích. Sama nevím, proč jsem čekala tak dlouho, než jsem zavolala i policii.

Sama jsem si na sebe upletla bič, protože jsem musela několikrát vypovídat jak na policii, tak na sociálce, a rozhodně to pro mě nebylo psychicky jednoduché. A to hlavně proto, že jsem viděla, jak se ty malé dětičky trápí.

Prý se o ně vzorně starají prarodiče

Člověk nikdy neví, co je pro děti v takové situaci skutečně to nejlepší, ale nakonec jsem se naštěstí dozvěděla, že si je do péče vzali prarodiče a u těch se mají moc dobře.

Ani jsem si nemusela nic vyčítat, protože paní na sociálce mi sama řekla, že už bylo na sousedku podáno několik stížností, a chybělo jen trochu, že by ji v návaznosti i na dramatický rozvod začali prověřovat.

Květa P., 51 let, Kadaň