Když dospějete do manželské krize, někdy nezbývá než se rozvést, nebo zabojovat ze všech sil. Já jsem zkusila tu druhou verzi, i když to nebyla zrovna fair play.

S manželem jsme se brali, když mi bylo dvacet tři, jemu v té době o tři roky více. Před třicítkou se mi narodil první syn, o dva roky později pak dcera.

I když jsem vystudovala ekonomii na vysoké škole, s příchodem dětí jsem si zvykla být v domácnosti, v pohodlí doma s dětmi, a i když to nerada přiznávám, tenhle model mi vlastně začal docela vyhovovat. Manžel slušně vydělával, já měla kolem dětí taky dost práce, vozila jsem je do školy a na kroužky, uklízela a vařila, a i když to nebyla kariéra, o které v dnešní době ženy sní, mně péče o rodinu dělala šťastnou, vůbec jsem si neuměla představit, že bych musela ráno letět do práce, celý den čelit stresům, pak posbírat děti cestou domů a večer ještě nastoupit druhou směnu. Jenže můj muž, i když mi peníze, které jsem nevydělala a které musel tedy zajistit on, nikdy nevyčítal, začal být na mě docela protivný.

Nevrlý pán domu

Zpočátku jsem vůbec nevěděla, co ho pořád nadzvedává ze židle. Někdy na mě tak nepříjemně a nesmyslně vyjel kvůli prkotině, že jsem pak tajně v koupelně brečela.

Nechápala jsem to, vždyť všechno fungovalo, měl navařeno i čisté prádlo, spokojené děti i domácnost jako z cukru. Myslela jsem, že je jen přetažený z práce a snažila se ho v duchu omlouvat.

Jenže ve chvíli, kdy se začal vyhýbat našim manželským ,,povinnostem“, jsem poprvé zacítila možné ohrožení. Snažila jsem se ho vlákat do postele jemnými narážkami, ale on nic. Vymlouval se, že je unavený, že musí ještě dodělat to či ono.

Probírala jsem to s kamarádkami a ani jim se chování mého manžela moc nezdálo.

Kamarádka Jana mě dokonce upřímně varovala, že mě sice nechce příliš děsit, ale že by za takovou razantní změnou chování klidně mohla být milenka. Při jejích slovech se mi vehnaly slzy do očí. Samozřejmě! Bude to tak!

Celou dobu jsem si to nechtěla připustit, jenže Jana měla bohužel pravdu. Můj muž je mi nejspíš nevěrný!

Zrcadlo, kdo je nejkrásnější

Ve skleské náladě jsem se doploužila domů. V předsíni jsem skopla boty z nohou, kabát hodila přes židli a zdlouhavě se na sebe podívala do zrcadla. To, co jsem poprvé v životě uviděla, mě neuspokojilo. Ten obraz, který se mi ukázal, jsem přece nebyla já!

Stála tam sice dosud spokojená, ale obtloustlá mamina, ze které vyčpěly všechny ambice. Na hlavě nemoderní účes. Oblečení pohodlné a v žádném případě sexy. A to tělo! Až teď jsem si všimla těch stehen, sádla kolem pasu. A co bylo nejhorší, moje oči vyhasly.

Jiskra, kterou na mě měl můj muž tak rád a často mi říkával, že mám třpytivé oči jako parmazán, byla náhle ta tam. Najednou jsem manžela pochopila. Přestala jsem ho přitahovat a není divu.

Byla jsem sice taková spokojená buchta na pekáči, ale vlastně nudná, nezábavná, donekonečna omílající jen počínání dětí a otravné provozní problémy. Došlo mi, jak moc jsem rezignovala na své ženství a najednou na sebe cítila hrozný vztek.

,,Tak to byl ten důvod, proč mi Kuba pořád říkal, že bych mohla jít třeba cvičit, nebo si najít nějaký koníček,“ docvaklo mi konečně. Jemnými náznaky se mě snažil nasměrovat na správnou cestu, jenže já jsem zabředla ve své pohodlnosti a nechěla vidět, že je vlastně nespokojený.

Že ve mně ztratil atraktivní protějšek a že ta paní, která sice denně vycídí podlahu je sice dobrá hospodyně, ale za inspirativní milenkou na hony zaostává.

Ďábělský plán

Ten večer jsem se poprvé vyhnula naší společné ložnici a raději spala v obýváků na gauči. Hlavou se mi honilo, co teď dál. Co když opravdu někoho má? Jak získám zpět jeho zájem, než se zase dám dohromady?

Ani za nic jsem se nechtěla dostat do fáze, kdy by mi oznámil, že je mu líto, ale že už nemá sílu v našem otravném manželství pokračovat dál. Zároveň jsem pochopila, že stojím centimetr nad propastí.

Jen tolik zbývalo, než se do ní propadne celá naše budoucnost. A právě v ten okamžik jsme si řekla, že ho musím dostat do stejné pozice, v které jsem teď sama. Nahnat mu strach, že jsem se zaláskovala jinde, vyvolat v něm žárlivost. Bylo to buď, a nebo.

Buď mně zase začne vnímat jako ženu, nebo ho definitivně ztratím. Jinou možnost jsem v té chvíli jako reálnou neviděla. A tak jsem začala svůj plán plnit.

Hned druhý den jsem vyrazila do obchodu a nakoupila si stahovací prádlo a nové atraktivní kousky, ve kterých nebudu působit jako vypasená šedá myš. Došla jsem si ke kadeřnici a na kosmetiku. Když jsem viděla svoji novou vizáž, spokojeně jsem se uculila.

Bylo mi jasné, že na křivkách musím ještě zapracovat, ale už to nebyla taková hrůza. A po bodu jedna pak následovala realizace bodu dva.

Intriky z lásky

Věděla jsem, že musím v manželovi probudit pochybnost, ale ve skutečnosti jsem žádného milence nechtěla. Ani bych nevěděla, kde ho hledat. Na to jsem neměla žaludek. Jen jsem toužila navodit dojem, že to tak může být.

A tak jsem občas drze nechala rodinu jíst studenou večeři a vyšňořená vyrážela ,,na oko“ do víru velkoměsta. Co na tom, že jsem někdy s dokonale rudými rty popíjela jen kafe v kamarádčině obýváku. Jenže před manželem jsem se chovala tajemně a euforicky.

Jednou jsem si dokonce koupila růže v květinářství a se srdíčkem navléknutým na mašli je pak naaranžovala na kuchyňském stole. Svůj účel ovšem splnily. Když je manžel viděl, tiše se zamračil. A pak se mě zeptal, co to má znamenat.

Vypálil otázku napřímo a zeptal se, jeslti někoho mám. Já se jen potutelně uculila a vůbec nic neodpověděla. Ale bylo mi jasné, že moje návnada zafungovala. Manžel se chytil a zřejmě mu to nebylo jedno. V duchu jsem jásala.

Životní restart

Na vavřínech jsem ovšem neusnula. Cvičila jsem, dokonce si začala hledat práci. A manžel se opět začal měnit. Tentokrát ale jinak. Dokonce mi navrhl, že bychom si spolu mohli vyjet na prodloužený víkend. Srdce mi v tu chvíli zaplesalo.

Věděla jsem totiž, co to znamená. Zase mě začal vnímat jako tu veselou a bezprostřední holku, do které se zamiloval. Zase uviděl lesk mých očí a opět zatoužil i po mém těle. Nemohla jsem se dočkat, až budeme spolu sami a až se k němu zase přitisknu.

Před ním jsem ale své nadšení krotila. Příkývla jsem na souhlas, usmála se, ale tu chuť řvát nahlas ,,Hurááá“ raději ještě přidusila. Naštěstí čas letěl rychle a když jsme dorazili do hotelu, už jsem mohla své emoce konečně pustit plným proudem.

Jinak by to ani nešlo. Čekalo mě tam totiž překvapení. Když jsem otevřela dveře pokoje, na nádherně ustlané posteli byly naaranžované okvětní lístky růží do tvaru srdce. U postele vychlazené šampaňské a bohatá ovocná mísa. To pro mě bylo jednoznačné poselství.

V tu chvíli jsem manžela objala a dojetím mi ukapávaly slzy. A následně se okvětní lístky rozlétly po celém pokoji.

Naše manželství bylo zachráněno!

Má mise splněna, byť jsem si k vysněnému happy endu musela pomoct malou lží. Ale jaká bych to byla ženská, kdybych si nechala tak bájenčného chlapa utéct za jinou!

A jestli mi byl i on ve skutečnosti nevěrný, jak jsem se obávala, po tom jsem raději nikdy naplno nepátrala. Ony ty obavy někdy samy o sobě stačí. Pravda by mohla bolet víc, než by mi bylo milé.