Život je někdy strašlivě krutý. A já už se nikdy v životě nedokážu upřimně od srdce zasmát. Po té hrůze už to prostě nejde.

Tomášek byl náš nejstarší vnouček. Patnáctiletý kluk, který byl ještě stále ochotný jezdit ke mně, k babičce, na pár dní o prázdninách. Moc jsem si toho vážila a snažila si užívat každou chvilku s ním.

Věděla jsem moc dobře, že až ještě trochu povyroste, bude mít už jiné zájmy a uvidíme se mnohem méně.

Tomáš měl svá oblíbená jídla, která jsem mu denně vyvářela. Měl tu na vesnici několik kamarádů, které znal od malička. A s nimi podnikal dlouhé výpravy na kole.

Byl vášnivý cyklista

Od chvíle, kdy se pod ním poprvé kolo bez přídavných koleček rozjelo, stal se z něho nadšený cyklista. Měl dobrou kondici a na kole najezdil ročně stovky kilometrů. I ty poslední prázdniny si kolo přivezl a hned první den vyjel s kamarády na výlet.

Už se stmívalo a Tomáš nikde. Věděla jsem, že vyrazili s klukama na celodenní výšlap, ale už jsem začínala mít obavy. Vyšla jsem proto před dům na silnici a koukala, jestli ho nezahlédnu.

Byl to jen zlomek vteřiny

A najednou se vyhoupl na horizontu a sjížděl z mírného kopečka přímo ke mně. Usmála jsem se. Byl to správný cyklista. Měl helmu, odrazky i světlo blikající na kole i na helmě. V tu chvíli se ale za ním objevilo auto.

Byl to jen zlomek vteřiny. Řidič tady v obci musel jet aspoň 120 kilometrů v hodině. Smetl Tomáše ze silnice a než jsme si stačili uvědomit, co se stalo, byl pryč. Prolítl vesnicí, jak žíznivá čára.

Tomáš i s kolem vyletěl z vozovky a hlavou vlítl v plné rychlosti do stěny sousedovic domku.

Začala jsem hrozně křičet, běžela k němu a se mnou mnoho dalších sousedů. Byl ale na místě mrtvý.

Žádný trest nebude dost

Zažila jsem smrt vnuka v přímém přenosu a úplně mi to zlomilo srdce. Nedokážu se radovat ze života. Taková zbytečná smrt. Toho darebáka, co ji zavinil, sice nakonec chytli. Ale naše rodina to jako satisfakci necítí. I kdyby dostal doživotí, není to dostatečný trest.

Tereza V. (68), Poděbrady