Dlouho jsem snila o tom, jak skočím do volného prostoru a poletím. Nakonec se můj sen stal skutečností a nelituju. Bylo to úžasné!

Trochu se mi klepou kolena. Tedy vlastně ne trochu, ale dost. Kdyby mě pevně nesvíral v náručí můj tandemový partner, asi bych se pomalu svezla k zemi. Dveřní otvor letadla se náhle otevírá. Do tváře mi zavane čerstvý a hodně studený vzduch.

Při pohledu do hlubiny pod letadlem se mi motá hlava a na čele vyskakuje studený pot.

Volný pád

Mám zalehlé uši a jsem jak v mrákotách. Přesto slyším, jak kdosi odpočítává a najednou se vrháme do prázdna. Letíme volným pádem, neuvěřitelně dlouhou a krásnou dobu. Pak se otvírá padák a začínáme plachtit.

Jsme neskutečně vysoko a pod námi leží snad celý svět. Aspoň mně to tak připadá. Moje pocity jsou nepopsatelné, plné adrenalinu, dojetí, štěstí i trochu strachu.

Chtěla jsem to zažít

Od malička miluji létání. Pohled z letadla mě vždy fascinoval. Jako dítě jsem hrozně záviděla ptákům. Letí si kam chtějí, kdy chtějí bez hranic, bez zábran. Na všechno se mohou podívat pěkně z výšky, trochu si to obhlédnout, než tam přistanou.

Strašně moc jsem to chtěla jako malá holka také zažít. Ale děsila mě stará řecká báje o Ikarovu pádu.

Napoprvé jsem odmítla

Přesto jsem o své touze létat mezi přáteli stále hovořila. I jako už dávno dospělá. Tehdy mi jedna známá navrhla, že mi domluví tandemový seskok padákem. Měla totiž u vojáků parašutistů svého tehdejšího kluka. Bylo mi dvaadvacet a zaváhala jsem.

Tehdy mi to přišlo moc málo. Jen tak si skočit s někým za zády. To přece není ono. A tak jsem nabídku kamarádky nepřijala. I když pak jsem ještě dlouho litovala. Kamarádka však parašutistu vyměnila za dentistu a já už si skočit stejně nemohla.

Byl to tak trochu hec

Známí se mi kvůli mé touze létat smály a tak mi na mé pětatřicátiny zaplatili bungee jumping. Úplně mě tím vyděsili, ale odmítnout jsem už nemohla. Můj manžel se mi to sice snažil rozmluvit, ale nepodařilo se mu to.

Byl to totiž tak trochu velký hec a ještě větší adrenalin. Konečně, tehdy to byla taková populární novinka, a skákalo mnoho lidí. Proč tedy ne já. Manžel s naším dvouletým synem si stoupli stranou a já se statečně zhoupla z mostu na až k hladině vodní nádrže.

Byl to sice adrenalin, ale kromě pocitu hrdosti, že jsem to dala, mi to nic nepřineslo.

Udělám si radost

Čas běžel a já měla stále ty stejné sny, zkusit si letět vzduchem. Jednoho dne jsem se proto rozhodla, že si svůj sen konečně splním. Řekla jsem si, že tandemový seskok bude dárek, který si dám ke svým šedesátým narozeninám. A jak jsem řekla, tak jsem udělala. A bylo to moje jedno z nejlepších rozhodnutí.

Ještě si to zopakuji

Jak jsem se tak vznášela nad krajem plná úžasných pocitů, rovnou jsem si slíbila, že tohle tedy určitě není můj poslední seskok. Když jsme pak hladce přistáli a moje rodina přímo na louce bouchla šampaňské, tak jsem jim tu moji myšlenku sdělila.

Vůbec je to nepřekvapilo. A moje dcera mi řekla, že skákat můžu klidně každý měsíc. Prý mě tak zářit štěstím už dlouho neviděli.

Denisa H. (60), Příbram