Mnoho let jsem se všem těm technickým novinkám snažila vyhýbat. Pak mi ale vnučka přinesl starší počítač. A můj svět dostal nový rozměr.
Najednou se mi zatmělo před očima. Zuzana se mi na monitoru rozmazala. A já měla pocit jako bych se potápěla do hloubky a vše sledovala přes vodní hladinu. Chvíli bylo takové divné nepříjemné ticho. A pak se vše dělo ráz na ráz. Otevřely se dveře. A v nich byla moje vnučka i nějací chlapíci s nosítky.
S tím mi dej pokoj
Když mi vnučka Anička přinesla domů starší počítač, nadšená jsem vůbec nebyla. „Co s tím krámem budu dělat. Vždyť se mi sem ani nikam nevejde.“ Hubovala jsem. Bylo to hlavně proto, že jsem se těch moderních mašinek doslova bála.
A nechtěla jsem s nimi mít nic společného. Vždyť už jsem přece dost stará bába abych si skypovala nebo byla na facebooku.
Anička to nevzdala
Jenže vnučka je tvrdohlavá a své myšlenky, udělat ze mě moderní babičku, se jen tak snadno nevzdala. Chodila za mnou pravidelně a dala mi takový účinný rychlokurz. Nakonec jsem musela přiznat, že to není tak obtížné, jak jsem si představovala.
A to, že si mohu s někým povídat a ještě se k tomu přes kameru vidět, mě doslova nadchlo.
O zábavu postaráno
Jsem už v důchodu, vdova a samota na mě už často doléhala. Ale od té doby, co mám počítač se vůbec nenudím. Každou chvíli jsem ve spojení s vnučkou, dcerou a mnoha dalšími kamarády, které jsem díky této šikovné mašince získala.
Popovídám si, dozvím se spousta novinek, přečtu si zajímavé informace. A našla jsem i dobrou kamarádku Hanu. Je v mém věku, ale počítačově je mnohem pokročilejší. Je to super moderní babička, co brouzdá po internetu i na facebooku.
S Hanou jsme ve spojení nejen přes počítač. Scházíme se i ve městě. Ona stále vymýšlí nové akce, kam půjdeme, co uvidíme. Nenechá mě lenošit doma. Většinou si voláme každý po obědě.
Zachránili mi život
I tentokrát se Hana ozvala na skypu a začala plánovat naši procházku na druhý den. Když viděla, jak před ní v přímém přenosu kolabuju, neztratila hlavu. Ihned přes facebook zalarmovala vnučku a také sanitku.
Všichni za mnou dorazili včas. Prodělala jsem lehčí mrtvičku. Ale nebýt počítače, kdo ví, jak bych byla dopadla. Nikdo by se včas nedozvěděl, co se mnou je.
Markéta (73), Prachatice
