Má-li někdo mírnou a hodnou povahu, je tu nebezpečí, že se toho pokusí druzí zneužít.

Vyrůstala jsem v rodině, kde jsem byla já tím problémovým starším dítětem, zatímco bratr Leoš patřil k těm slušným a vzorným potomkům. Leošovi bylo o čtyři roky méně, a přestože mezi sourozenci někdy bývá určitá nevraživost, my dva jsme si dobře rozuměli.

Vždycky bylo ale patrné, kdo z nás je silnější osobností. Na to, že byl kluk, byl bratr až příliš hodný a měl s tím možná víc problémů než já se svými průšvihy.

Byl sám, ale nevadilo mu to

Pomáhali a radili jsme si i v dospělosti. Pravdou bylo, že já jsem se spíš Leošovi svěřila, zatímco naopak to fungovalo tak, že jsem ho povzbuzovala. Brzy jsem se provdala, protože jsem přišla nečekaně do jiného stavu, ale nelitovala jsem toho.

V manželovi jsem našla dobrého parťáka pro život. K prvnímu dítěti pak přibylo další, já jsem se oproti bouřlivému mládí zklidnila a žila běžným rodinným životem. Leoš měl při své tiché a uzavřené povaze problém se seznámit.

Když už si nějakou dívku našel, většinou se ukázalo, že se jednalo o takovou, která ho nějakým způsobem využívala. Přála jsem si, aby se bratr rovněž usadil a já se stala tetou pro jeho děti, jenže k tomu bohužel nikdy nedošlo.

Z Leoše se stal celoživotní samotář, ale nevypadalo to, že by ho jeho osamělost nějak trápila.

Často jsme se navštěvovali, měli ho rádi i moje děti. Kdykoliv mohl nějak pomoci, neváhal. Ačkoliv nebyl úspěšný ve vztazích, dařilo se mu v práci. Vydělával si dost peněz v prestižní firmě.

Asi třikrát se stalo, že jsme se jako rodina ocitli v momentální tísni. Leoš mi vždy ochotně peníze půjčil. Na splácení potom nijak nespěchal.

Dopadlo to, jak jsem čekala

Toho, že Leoš vydělává dost peněz a skoro žádné neutrácí, si bohužel všimli i další příbuzní, v první řadě bratranec Kamila jeho rodina. Kamila jsem nikdy neměla ráda, vždy na sebe rád upozorňoval a chtěl si žít nad poměry, i když na to neměl prostředky.

Jednoho dne se mi Leoš svěřil, že ho Kamil požádal o půjčení poměrně vysoké finanční částky.

Snažila jsem se bratrovi tuhle pomoc vymluvit, ale bylo na něm vidět, že v sobě svádí velký vnitřní boj. Hájil se tím, že on vlastně ty peníze nepotřebuje a Kamilovi, který se ocitl v tísni, pomohou. Věřil, že mu bratranec všechno postupně vrátí.

Dodnes mě mrzí, že jsem nebyla dostatečně výmluvná a že jsem té půjčce nedokázala zabránit.

Stalo se samozřejmě přesně to, co jsem předpokládala. Kamil peníze utratil za hlouposti a k jejich vrácení se nijak neměl. Neustále se na něco vymlouval a těžil z toho, že na něho Leoš nedokázal být dostatečně tvrdý.

Dokonce zkoumal možnosti, jestli by mu můj bratr nemohl půjčit znovu. Tomu už jsem ale zabránila.

Problém s podnájemnicí

Další smutnou epizodou pak bylo, když Leoš pronajal pokoj dceři jedné své známé. Bral to jako dobrý skutek, protože ta dívka neměla kam jít a on měl koneckonců velký dvoupokojový byt sám pro sebe.

Mělo se jednat o dočasnou výpomoc, ale dívka se tam zabydlela a nehodlala odejít.

Leoš zase neměl sílu ani odvahu se s ní rozloučit, i když vlastně neexistovala žádná smlouva o podnájmu. Dívka navíc nikde nepracovala a v podstatě se nechávala od bratra živit. Vypadalo to, jako když někoho ovládne typická příživnice.

Nakonec jsem musela zasáhnout a s onou vlezlou podnájemnicí si promluvit mezi čtyřma očima.

Mělo to naštěstí ten správný dopad a ona se do týdne odstěhovala. Leoš mi to pak trochu vyčítal, ale myslím, že se mu ve skutečnosti také ulevilo.

Vím, že každý má právo si rozhodovat o svém životě sám, nemůžu se však držet zpátky, když vidím křivdu, a ještě navíc na blízkém člověku. A současně je mi jasné, že se zase najde někdo, kdo bude chtít dobráckou Leošovou povahu využít.

Martina L. (61), Kolín