Dnes je mi maminky líto. Je to nemocná stařenka. Nevyčítám ji zlo, které kolem sebe šířila. Svou nenávist jsem zahnala. Mám ji ráda a postarám se o ní.

Byla jsem ošklivé kačátko, které nevyrostlo v krásnou labuť. V pubertě jsem nepatřila mezi vyhledávané objekty opačného pohlaví. I když jsem byla společenská a snadno navazovala kontakty, udržet kluka se mi nedařilo.

Hlavním důvodem byla moje atraktivní maminka. Byla překrásná. Každý kluk, a to i o generaci mladší, jí chtěl a zamiloval se až po uši. Její duše měla ale k čisté bytosti daleko. Její myšlení bylo temné, nepřející a zlomyslné.

S vnitřním sebeuspokojením přebírala kluky nejprve svým kamarádkám i sestrám, ničila i dlouhodobé vztahy, s muži si pohrávala a škodila. Svých předností, kterými ji příroda obdařila, neváhala využívat i u mě – své jediné dcery.

V mém mládí se stalo téměř pravidlem, že jsem přivedla domů kluka a než jsem se otočila, moje matka se s ním objímala a držela za ruku.

Chtěla mít každého

Jak čas šel, našla jsem toho pravého. Nejspíš proto, že mi přálo štěstí a okolnosti. Moje maminka totiž narazila na žárlivce, který si ji dokázal ohlídat. Vdala jsem se a maminka také.

V tu dobu jsem si myslela, že se problém vyřešil a obě budeme žít spokojený rodinný život. Byla to ale naivní představa. Já si pořídila s manželem děti a žila si jednoduchý, zato ale příjemný život. Zato matka v manželství neobstála.

Dítě se jí už nenarodilo a manžel od ní utekl. Což nebylo nic výjimečného. Žádný muž s ní nikdy nevydržel. A tak jsem se brzy zase dočkala. Moje rodinné štěstí matka nemohla unést. Nečekaný návrat domů z práce se pro mě stal smutným probuzením. Svoji maminku jsem načapala s manželem ve své vlastní posteli.

Rozhodnutí bylo rychlé,

Rozvod. Rozhodla jsem se okamžitě, neboť se otevřela stará rána, jak mi matka celé mládí psychicky ubližovala. Nemohla jsem odpustit Rozvod byl dlouhý proces, já však byla rozhodnutá.

Manželovi jsem nemohla věřit, a matce už vůbec ne. Můj muž pochopil, že rozchod myslím vážně, a situaci řešil zkratově. Museli při něm tehdy stát andělé. Po jedné z hádek, kdy jsem skočila do auta a jela do práce, jsem pod kopcem vůz otočila a vrátila se zpět.

Bylo to takové zvláštní vnuknutí, které jsem naštěstí poslechla. Manžel si pustil plyn. Naštěstí jsem dokázala v takové chvíli zachovat chladnou hlavu a manželovi poskytnout první pomoc. Kdybych se zdržela jen o chvíli, bylo pozdě.

To mě obměkčilo a zklidnilo rozbouřené vlny. Vzala jsem ho na milost. A nemrzí mě to. Manžel se poučil. Od té chvíle mou matku nenávidí, vyhýbá se jí a dodnes – i po tolika letech – odchází, když přijde na návštěvu.

Osud ji krutě potrestal

Kdo by to dnes řekl, že ta zubožená stará žena bývala taková vyhlášená krasavice. Karta se obrátila.

Díky své práci v lázeňském domě se pohybuji ve zdravém prostředí, musím být stále pohotová a psychicky aktivní, také se starám o druhé, a tudíž se nemohu utápět ve svých smutcích a depresích. Na smutnění a prohřešky nemám prostě čas.

Lidé mě mají rádi a mé děti ke mně pravidelně přijíždějí s vnuky o víkendech. Těší mě, že podle lidí nevypadám na svůj věk, a dokonce se za mnou občas nějaký ten mužský ohlédne. A co víc? Manžel na mě žárlí, což dříve nedělal.

Ti, co mě znají celý život, tvrdí, že vypadám atraktivněji, než jako mladá dívka. Je to příjemné poslouchat. Co ale ještě více? I přes svůj věk jsem zdravá a cítím se plná síly a energie.

O mé mamince se totéž říci nedá.

Zůstala zcela opuštěná

Je plná nemocí a smutku. Svůj život si odžila divoce, mejdany, večírky, práce v zakouřeném baru a později non-stopu udělaly své. Zničily ji nejen cigarety, ale také alkohol, kterému nadmíru holdovala.

Nikdy nedokázala udržet kvalitní vztah, a tak zůstala sama – se svými vzpomínkami, myšlenkami a depresemi. Dokonce ani ten pes, kterého si pořídila, u ní nevydržel a utekl. Zapomněla jsem na staré křivdy a nabídla ji lásku, podporu a bezpečí.

Zejména Vánoce mi bylo těžko u srdce, že je maminka tráví sama. Opuštěná. K nám do domu nesmí. Manžel ji stále neodpustil.

Našla konečně klid?

Ten nápad přišel v práci. Do lázní přijel starý vdovec. Celý život byl zvyklý na velkou rodinu, měl hodně dětí a vnuků. Zemřela mu žena a on se cítil nešťastně. Jak jsem si s ním povídala, napadlo mě seznámit ho s matkou.

Třeba k sobě ty dvě opuštěné duše najdou cestu. Když se ti dva ale potkali, nebyla to žádná sláva. Maminka, která byla zvyklá na štramáky a bohaté pány, stařečka zhodnotila jako někoho, kdo je pro ni odpudivý.

Byl ale tak hodný, že mu nedokázala říct pravdu do očí. Cítila jsem se zklamaná. Jaké ale bylo moje překvapení, když se za několik dní objevili ti dva staříci u mě v práci. Maminka mi řekla s úsměvem:

„Když on je Lojzíček tak hrozně hodný!“ Dnes jsou spolu čtyři roky. A někdy se mi zdá, že je moje maminka konečně prvně v životě zamilovaná.

Libuše. (53), Kladensko .