Když jsem zjistila, že mi zmizela kabelka i s penězi a doklady, propadla jsem panice. Prosila jsem Boha, ať mi pomůže. A opravdu se stal zázrak!
Svůj příběh, který se odehrál před pěti lety, bych nazvala „Síla modlitby“. Ten den jsem vyrazila na nákup do supermarketu. Šla jsem si koupit meloun. Svou tašku jsem měla položenou v přihrádce prázdného nákupního vozíku.
Jak jsem si tak prohlížela melouny, které byly v obchodě naskládané ve velké krabici, musela jsem se k nim hodně naklonit. A tím jsem ztratila na chvíli svou kabelku z dohledu. Když jsem vzápětí vložila meloun do vozíku, zjistila jsem, že moje taška zmizela. Dívala jsem se okolo po ostatních nákupních vozících, ale nebyla nikde.
Na policii
Byla jsem celá roztřesená, nemohla jsem uvěřit že se mi to stalo. Nahlásila jsem to na informacích, a spěchala ke vchodu pozorovat, jestli někdo nebude mít v nákupním košíku mou tašku. Vždyť jsem v té tašce měla nejen peníze, ale také doklady!
Než přijela policie, v duchu jsem prosila boha, aby to dopadlo dobře. Říkala jsem, že mi to nemůže udělat, že nikomu jsem nic zlého neudělala, celý život žiji slušně, a kde mohu, pomohu. Policisté zavřeli východ ze supermarketu, zaměstnanci hledali po prodejně.
Prohlíželi ve všech policích, mezi vyprázdněnými krabicemi, prostě všude. Nic se ale nenašlo. Musela jsem rychle zablokovat platební kartu a pak jsem jela s policisty na služebnu.
Raději mlčím
Ještě jsme ani nedopsali výpověď, když zazvonil telefon. Volali z prodejny, že se kabelka našla v odpadkovém koši. Když jsme jeli zpět do prodejny, příslušníci měli jasno, že obsah tašky bude totálně vybrán. Já se opět modlila, aby se to nestalo.
A skutečně, v mé kabelce nechybělo nic. Ani peníze, zablokovaná karta ani fotoaparát, který nosím sebou a příležitostně fotím zajímavé věci. Nemusím snad ani popisovat, jak jsem byla šťastná. Už jen co starostí bych měla s novými doklady!
Musel to být zázrak, proč by jinak někdo nevzal alespoň peníze? Dodnes proto děkuji Bohu. Před manželem jsem se o ničem dlouho nezmínila. Měla jsem totiž obavu, že by mě nazval starou sklerotičkou.
Marie (75), Kadaň
no ty jo, to je teda story. Ja bych asi nebyla tak klidna, popravde rikam. verit necemu takovymu je težko ale kdyz to fakt pomaha, tak proc to nezkusit, co?
Takových příběhů je málo a vždycky když takový slyším, dostanu husí kůži. Je to důkaz, že když člověk věří, může se stát cokoli. I já mám podobnou zkušenost, takže rozhodně upřímně věřím tomu, co se stalo Marii.