S Davidem jsme se seznámili na základě nedorozumění před více než čtyřiceti lety. Přeskočila mezi námi jiskra, tak jsme se spolu dali do řeči.

V manželství, které trvá už přes čtyřicet let, jsem nesmírně šťastná. Svého muže miluji, on milujeme mě a je nám spolu dobře. Nic bych neměnila. Kdo to o sobě v dnešní době může říct?

Většina párů se rozchází, neustále si jeden na druhého stěžují, hádají se a žádají o rozvod.

Pokud jde o mě a Davida, můžu s naprostou jistotou říci, že nám nic takového nehrozí. Že spolu zůstaneme až do smrti.

Vesnická zábava

Davida jsem poznala, když mi bylo pouhých osmnáct let. A šlo vlastně o úplnou náhodu. Tehdy jsme s holkami hodně chodily na různé zábavy a tancovačky. Tanec jsem milovala.

Moje babička vedla taneční soubor, takže jsem se v tomto prostředí pohybovala už odmalička.

Uměla jsem snad všechny tance, které byly tehdy v kurzu a dokázala jsem protančit klidně i celou noc. A právě na jedné takové zábavě u nás na vesnici jsem narazila na Davida – svoji životní lásku.

Seděl ve výčepu

S holkami jsme zrovna trsaly na parketu, když k nám přiběhla jedna známá a povídá: „Holky, pojďte si sednout do výčepu, je tam David.“ Všechny jsme zajásaly a běžely za ní – myslely jsme si totiž, že je tam náš kamarád David, kterého jsme dobře znaly.

Jenže ve výčepu seděl někdo jiný. Všechny jsme se překvapeně zarazily. Neznámý mladík se na nás usmál. Kamarádky se hned otočily na podpatku a opět se rozprchly na parket, ale mě tajemné cosi přinutilo zůstat.

Mládenec vypadal dobře, hezky se usmíval a byl milý a přátelský. Zeptal se mě, jestli si něco nedám. Řekla jsem, že třeba limonádu.

Zatančili jsme si

Mladík objednal limonádu a džbánek piva navrch. Začali jsme si spolu povídat. Zeptala jsem se ho, zda tančí. Odpověděl, že není moc dobrý tanečník, ale kvůli mně na parket šel.

Když pak muzikanti vyhlásili dámskou volenku a pro něho přišla moje kamarádka Radka, věřte nebo ne, odmítl ji.

Řekl, že celý večer bude tančit jenom se mnou. A pak se ke mně naklonil a šeptem dodal: „Nebo celý život?“ Začervenala jsem se a zároveň mě to i trochu vylekalo. Ten na to jde nějak rychle, pomyslela jsem si.

Vyslovil se

A taky, že jo. O půl roku později přišel David za mými rodiči, aby je požádal o moji ruku. Mamince se nahrnuly slzy do očí a zatímco mě objímala a stále dokola opakovala, jak je šťastná a jakou z nás má radost, můj táta podrobil Davida křížovému výslechu.

Dodnes nevím, jaké otázky mu pokládal a jak na ně David odpovídal, ale po pár minutách se poplácávali po zádech a smáli se.

Stále šťastní

Svatbu jsme měli tři měsíce nato. Brali jsme se po necelém roce známosti. Ani jsme se tehdy pořádně neznali, ale měli jsme se upřímně rádi. A tak je tomu dodnes. Vychovali jsme spolu tři děti a radujeme se z pěti vnoučat.

Ale nebýt tehdejšího běhu k výčepu, nejspíš bychom se nikdy nepoznali.

Zuzana H. (60), Vsetín