V mládí jsem byla postavena před důležité rozhodnutí. A rozhodla jsem se správně.

Měla jsem tenkrát krátce po maturitě a propadla jsem naprosto beznadějnému citu k jednomu klukovi ze sousedství, bývalému spolužákovi ze základní školy.

Vzhledem ke společným známým jsme se občas setkávali a já jsem postupně zjišťovala, že Lukáše opravdu moc chci – nejvíc ze všech na světě. Problém byl v tom, že tenhle cit byl jednostranný.

A čím víc jsem se snažila Lukáše přesvědčit, že já jsem pro něho ta pravá, tím víc si se mnou zahrával.

Věděl, proč jsem smutná

Byla jsem zamilovaná tak zoufale, že bych udělala snad cokoliv, aby si mě všiml. Lukáš to dobře věděl a jednal se mnou, jako bych byla tou poslední dívkou na světě, se kterou by si chtěl něco začít.

Nikomu jsem se s tou marnou láskou nesvěřila, ale bystré oči jednoho našeho společného kamaráda si jí stejně všimly.

Když jsem se jednou večer po dalším nezdařeném pokusu sblížit se s Lukášem vracela domů a pro slzy jsem skoro neviděla na cestu, zaslechla jsem, jak za mnou někdo kráčí.

Otočila jsem se a spatřila jsem Jakuba. Zeptal se mě, jestli jsem v pořádku. Zastyděla jsem se, že mě přistihl ve slabé chvíli, ale pak jsem si řekla, že je to beztak jedno. Připustila jsem, že jsem smutná, ale dodala, že se svěřovat nechci.

Řekl, že ani nemusím, protože ví, že je to kvůli Lukášovi. Na to jsem mlčela a on pokračoval, že mám přece na víc, než jen podlézat někomu, kdo o mě nestojí.

Chtěla jsem vědět, proč mi to říká. Odpověděl, ať zkusím hádat a pak tiše prohlásil, že mu na mně třeba záleží stejně jako Lukášovi.

Osudná oslava narozenin

V životě to tak bývá, že člověk obvykle vždycky touží po tom, co nemá a naopak. Jakub mi byl sympatický, ale chodit jsem s ním nechtěla. Měla jsem dál oči jen pro Lukáše, jakkoliv mi rozum říkal, že to nemá smysl. Na oslavě narozenin jedné kamarádky se mě Lukáš pokusil svést.

Udělal to takřka před očima všech a já se nechala odvádět do ložnice skoro jako ovečka na porážku. V tu chvíli jsem byla hrozně šťastná a až s odstupem vidím svoji hloupost a naivitu. K ničemu nedošlo.

Než se za námi zavřely dveře ložnice, Lukáš se obrátil na své dva kamarády se slovy, že vyhrál sázku. Chtěl jim jenom dokázat, že by mě dostal, kdykoliv by se mu zachtělo.

Byl to pro mě krutý šok. Nohy se pode mnou podlomily a já jsem se poté, co jsem pochopila Lukášovo chování, dala do pláče. Z oslavy jsem utekla a doma probrečela zbytek večera a noci.

Přišel mě utěšit a zůstali jsme spolu

Druhý den u nás ráno někdo zazvonil. Šla jsem otevřít a za dveřmi spatřila Jakuba. Na včerejší oslavě nebyl, ale z výrazu jeho očí jsem pochopila, že se o mém ponížení dozvěděl. Sliboval mi, že mě pomstí, i kdyby třeba Lukáše nepřepral.

Dá mu prostě najevo, že takové věci se hodným a slušným dívkám nedělají. V rozmezí ani ne jednoho dne jsem tak zažila druhý šok, tentokrát kladný. Dojalo mě, že Jakuba dál zajímám a že o mě tak moc stojí.

Řekla jsem mu, ať ho nechá být, že jsem si to beztak částečně zavinila sama. Měl tehdy pravdu v tom, co mi říkal a já ho neposlechla a rozhodla se špatně. Musela jsem si to tedy odpykat. Poděkovala jsem Jakubovi, že přišel.

Stáli jsme chvíli proti sobě a hleděli si do očí. Šli jsme se pak ven projít a od toho dne se z nás stala nerozlučná dvojice. Dnes je nám oběma k šedesátce a ten jeho příchod druhý den po mém ponížení považuji za nejšťastnější zásah osudu.

A věřte nebo ne, Lukáš se později omluvil a dokonce se do mě zamiloval. Měl ovšem smůlu, protože já jsem už toho pravého partnera pro celý život našla.

Aneta S. (58), Brno