Až do jejího odchodu do důchodu jsme byli v pohodě. Mezi námi to víceméně klapalo, neměli jsme dokonce ani vážnější krizi. Pak má žena ale narazila na člena jedné divné náboženské skupiny. 

Vendulka byla najednou jako tělo bez duše. Zhubla, byla vynervovaná, nespala, ani s našimi dětmi, když za námi přijdou s vnoučaty, si nerozuměla.

Vnoučata ji dnes sice trochu proberou z letargie, ale jen na chvíli. Díky odborníkům a psychiatrické péči je na tom má žena lépe, ale nikdy to nebude jako dřív. Proklínám den, kdy před třemi roky potkala v parku toho fanatika!

Sdružení děsu

Ten obrázek, jak se jí vnucuje Astronius Karmil Vábný se svými nesmysly, mám stále před sebou, ačkoli jsem tomu momentu nebyl přítomen. Díky tomu, že mi to Venda už mnohokrát vyprávěla, vidím, jak ji v parku zastavuje s dotazem, zda věří v něco vyššího nad námi, zda je připravena na příchod Vykupitele a co s tím hodlá dělat, když tedy není. Byla prý zaskočená a pak celou hodinu na lavičce poslouchala zanícený projev toho magora o posledních dnech současné vesmírné dimenze a přechodu do jiného řádu, kde se chopí vlády jen osvícení a ti, kteří byli připraveni Sdružením vybraných jedinců na cestě k nejvyššímu.Tak pitomý název čehokoli jsem v životě neslyšel.

Sdružení vybraných jedinců! To bych se a místě otočil a mazal pryč.

Ovšem Vendulka, které celý život v mzdové účtárně asi trochu vymyl mozek, byla jako omámená a hned si na chlapa vzala číslo. Už tehdy ovšem asi tušila, že bych jí to rozmluvil, takže mi o tom setkání doma nic neřekla.

To byla neděle, já se vrátil ze zahrádky, kterou máme kousek za městem, a dělala jakoby nic. Ve středu už byla na prvním sněmu těch jedinců, sešlo se jich prý v bytě osm. Astronius Karmil Vábný jim vymýval mozek čtyři hodiny. A následující pondělí znovu.

Zničí nás!

Neměl jsem o ničem stále tušení, ale přišla mi taková nějaká nesvá, zaražená, bůhví, co se jí honilo hlavou. Když už mě to její podivné mlčení přestalo bavit, jednou u oběda, když jsem chtěl podat sůl a ona na mě koukala jako kdybych byl Marťan, jsem vzteky praštil příborem a zařval:

„Tak co se děje, sakra? Chováš se jako blázen! Jsi snad ve svým věku zamilovaná, nebo co?

Nebo ti fakt hrabe?“ Začala mluvit o tom, že poznala nový svět, přišla na to, že náš vesmír je vchodem do království a že bych měl také přemýšlet o tom, že musím nastoupit do nebeského kočáru společně s ní a dalšími housaty velikého Astroniuse. Udělalo se mi nevolno.

Moje manželka je blázen! Koukal jsem na náš telefon, že budu muset zavolat záchranku a přemýšlel, jestli vím z hlavy číslo rychlé pomoci.

Pak jsem se začal vyptávat dál a dozvěděl jsem se, že s sebou si samozřejmě nemůžeme vzít pozemské statky, ty odevzdáme ještě předtím do rukou Karmilových a on je předá prostřednictvím portálu vyšší moci.

Po dobrém ne

No, to jsem byl doma! Tak on ten vykuk prostě jen tahá z lidí peníze! Jak jinak. Udělal jsem jediné, co jsem uznal za vhodné.

Své ženě jsem prostě zakázal na ty jejich pitomé sněmy chodit. Zkroušeně souhlasila, v naší rodině bylo zvykem, že když o něčem rozhodnu já, nediskutuje se o tom. V tom jsme byli ze staré školy. Jenomže uplynul týden a zadumanost mou Vendulku nějak nepřešla.

Dokonce jsem ji přistihl, jak pláče, když jednou přišla domů z nákupu. když jsem se jí ptal, co ji rozplakalo, povídala něco nepřesvědčivě o tom, že viděla na ulici mrtvého přejetého holoubka.

A pak jsem našel náhodou nahoře na skříni, v krabici s vánočními ozdobami, nějaké podivné letáky a hned mi to bylo jasné. Nadpisy jako „Vstupte do jiné dimenze připraveni“ nebo „Proč věřit v příchod Vykupitele“ byly naprosto výmluvné.

Včas jsem se opanoval, rozhodl jsem se, že řvát už nebudu.

Vzal jsem Vendulku za ruku, sedl si s ní na divan a objal ji. Dlouho, velmi dlouho jsem jí vysvětloval, že je ohrožená, že jí ten chlap úplně vymyl mozek a nebezpečná je takhle situace i pro nás oba, protože ta její sekta nás zničí, když nás neovládne oba, jako že ne, tak nás rozdělí.Mluvil jsem tak dlouho, až se setmělo a na ulici se rozsvítily pouliční lampy.

Vstal jsem, rozsvítil a viděl, že Vendulka zase pláče. Když po dlouhé době promluvila, bylo do breku mně.

Místo, aby řekla něco v tom smyslu, že se na toho pitomce vykašle, řekla, že je smutná, že s ní nechci prožít vstup o vyšší dimenze a že když jí vyhodím její učivo, dostane nové. Musí mnoho dohánět, ostatní housata jsou už krok napřed.

Už je pryč

Druhý den jsem šel s Vendulkou na její sněm, nebo jak tomu říkali, tomu jejich vůdci jsem pořádně vynadal a pohrozil policií, držel jsem mu pěst před obličejem a bavilo mě, jak byl bílý.

Hned potom jsem vzal Vendulku k psychiatrovi do léčebny za městem. Nabídl mi, že může mou ženu ihned hospitalizovat, což jsem vděčně přijal a Vendula odevzdaně přikývla.

Chodil jsem za ní celé tři týdny a s úlevou pozoroval, že se její stav lepší. Když ji pustili, přiznala, že je jí bez vlivu té sekty mnohem lépe. Byl jsem se po čase schválně podívat, zda se ještě ostatní „housata“ scházejí.

Byt byl prázdný, vystěhovaný, domovnice mi řekla, že pan Karel Koroš se odstěhoval. Snad už o něm neuslyšíme.

František (72), Mladá Boleslav .