Kromě mých dětí se ke mně všichni otočili zády a já jsem sama.

Můj život dnes není veselý, ale vždycky to tak nebylo. Dětství jsem měla krásné. Vyrůstala jsem se dvěma staršími bratry a hodnými rodiči. Z venkova jsem po maturitě přesídlila do Prahy a našla si práci.

Poznala jsem tam Štěpána a zamilovala se do něho. Byl tehdy ještě ženatý, takže jsme náš vztah museli tajit. Žádost o rozvod měl ale podanou už předtím, než jsme se začali stýkat.

Štěstí jednoho dne skončilo

Poté, co se Štěpán rozvedl, vzali jsme se. Od jeho bývalé manželky jsem dostala dopis, ve kterém mě varovala, že jednou opustí i mě. Brala jsem to jen jako slova zhrzené a opuštěné ženy. Se Štěpánem jsem byla dlouho šťastná. Narodily se nám dvě děti, syn a dcera.

Pak ale přišly problémy, které spustily řetěz špatných událostí. Nejprve vážně onemocněli moji rodiče. Musela jsem je často navštěvovat a pomáhat jim i finančně.

Během jednoho roku pak zemřeli. Zhroutila jsem se z toho a soustředila se na svoji rodinu, abych nějak tu zlou dobu překlenula. Netušila jsem, že mě brzy čeká další životní rána.

Neměl zájem, jen posílal peníze

Čistě náhodou jsem zjistila, že je mi Štěpán nevěrný s kolegyní z práce. Připadala jsem si jako hloupá a naivní. Jeho exmanželka měla tehdy pravdu: když to muž udělá jednou, udělá to i podruhé. Štěpán požádal o rozvod.

S dětmi jsem se musela odstěhovat a náš krásný vztah skončil tím, že posílal každý měsíc peníze na účet. Jinak se o mě ani o děti nezajímal. Zklamali mě i moji sourozenci, kteří se ke mně otočili zády.

Mohly za to určité spory, které proběhly kolem dědictví. Jedinou útěchu jsem pak měla v synovi a dceři a jsem ráda, že se mi z nich podařilo vychovat slušné a úspěšné lidi.

Zůstala jsem ale už sama, bez rodiny – a poté, co jsem se kdysi odstěhovala, i bez přátel. Nevěřím, že v mém věku by mohlo ještě dojít k nějaké změně k lepšímu. I hezké vzpomínky, které mám, jsou zakaleny tím, jak vše nakonec dopadlo.

Dagmar V. (56), Trutnov