nejsem sama
Úvod
Krása a zdraví
Recepty
Nápady
Magický svět
Cestování
Partnerské vztahy
Příběhy
Domů     Máma říkala, že jsem moc pyšná a že zůstanu sama…
Máma říkala, že jsem moc pyšná a že zůstanu sama…

Myslela jsem, že už budu žít jen se svým pejskem, kokršpanělem Andym.

Pak jsme jednou šli spolu na procházku, a všechno bylo jinak. A zase už se o slovo hlásilo jaro. Kolikáté už? Moje kamarádky vodily děti do školy, i když vodily není to správné slovo, protože děti jim vyrostly a mnohé chodily na střední.

.. A já jsem byla pořád sama. Ve čtyřiceti letech! Tady končila legrace. Pravda, celá léta jsem se snažila o svém údělu osamělé ženy žertovat, možná proto, že jsem si říkala, že to jednou musí skončit a někdo nakonec přece jen přijde.

Nejhorší bylo poslouchat maminčiny řeči. Už jsme spolu nebydlely, ale chodila jsem k ní v neděli na oběd.

Maminka byla vynikající kuchařka, ale všechny ty řízky s bramborovým salátem, vepřové pečeně se zelím a bábovky a tvarohové řezy mi nedokázaly pomoci se ctí přežít to, co následovalo.

Výčitky, rok od roku pichlavější, bolely čím dál víc. To její: „Já jsem ti to říkala!“ se už vážně nedalo vydržet. A vyčítala řekněme systematicky, pěkně od začátku. U kávy a zákusku jsme se ve vzpomínkách ocitly v tanečních.

A už to tady bylo: „Jako bych ti to neříkala! Už tehdy, v tanečních. Tam bylo kluků. Upozorňovala jsem tě na toho vysokého, Jarouš se jmenoval, jak dál, to už nevím. Tatínek pracoval na ministerstvu.

To by byla partie. A ty? Nic!“ Od chlapců v tanečních jsme se pak pravidelně dostávaly na střední školu, kde jsem si podle maminky mohla hravě vybrat mezi jedenácti spolužáky toho pravého, což jsem zase neudělala.

Na maturitním plese mě, dle jejího názoru, hodlal prý právě jeden ze spolužáků požádat o ruku. Poznala to z výrazu jeho tváře. Jenomže já jsem prý udělala svůj nejhorší obličej, ten nadutý, typu: Pyšná princezna, a tak jsem dopadla, jak jsem dopadla: Zůstala jsem na ocet.

Věděla jsem už, že v tomto okamžiku se matka dle neměnného scénáře zvedne a sundá ze stěny moji zarámovanou zvětšenou maturitní fotografii, začne s ní mávat a volat: „Byla jsi nejhezčí holka ze třídy!

Uvědomuješ si to?“ Pak vyndá z komody fotografii celé naší třídy a začne mě porovnávat se všemi spolužačkami, a to vzhledem k nim poměrně nemilosrdně.

Dobře že ji nemohly slyšet! Jednu po druhé je drsně srovnávala se mnou: „Podívej tady na Vokrouhlíkovou. Ty by tě snědla po večeři, pamatuješ? A Lábová, jéé, ta chodila oblečená jako klaun. A tady Jiskrová, nos měla jako Cyrano.

Hele, a všechny ty holky jsou dávno pod čepcem. Všechny. A ty? Nic!“ Každý nedělní oběd mě psychicky odrovnal. Měla vlastně pravdu. Čekala jsem na prince, marně. Myslela jsem, že přijde bůhvíkdo, nepřišel nikdo.

Spolužačky byly chytřejší, věděly, že dlouho čekat znamená čekat věčně. Vokrouhlíková si vzala kuchaře ze školní jídelny, Lábová kominíka, Jiskrová listonoše. Já jsem zůstala sama, i když ne docela. S léty jsem si pořídila kokršpaněla Andyho.

Byl to ten nejlepší společník. V to jaro, o kterém chci vyprávět, jsme spolu zamířili za vesnici, do polí. Byla sobota, všichni ještě spali. V rádiu hlásili, že bude zataženo se sněžením. Nemýlili se. Sněžilo s deštěm – z olověné oblohy.

Andymu to nevadilo ani v nejmenším a já jsem si jen vyhrnula límec kabátu. Na mezi za vsí někdo ležel. Zrychlila jsem krok, Andy už byl u něho. Poznala jsem v ležícím muži jednoho pána ze sousední ulice. Když jsem jím zatřásla a zavolala na něho, pokusil se posadit.

Sahal si na srdce. Dokázal se postavit, šourali jsme se spolu k silnici, první přijíždějící auto nám zastavilo. Řidič nás ochotně naložil všechny tři, mě, Andyho i nemocného. Za dvacet minut jsme byli v nemocnici.

Druhý den, zrovna když jsem se vypravovala na autobus, který by mě dovezl do nemocnice, kde jsem se chtěla informovat na stav pacienta, někdo zazvonil. Byl to on, vypadal už daleko lépe. Pozvala jsem ho dál, na čaj.

Přinesl mi narcisky. Vyprávěl, že mu připadá, jako by se znovu narodil, ale ve skutečnosti to žádné drama nebylo. Neměl infarkt, i když by byl přísahal, že mu srdce vypovědělo poslušnost.

V nemocnici si ho nechali přes noc na pozorování, usoudili, že je v pořádku a že jeho stav byl vyvolán dlouhodobým trápením, protože mu loni zjara zemřela manželka.

Děkovala jsem za květiny, on zase za záchranu. Vlastně jsme se znali od vidění. Odhadovala jsem, že mu bude hodně přes padesát, byl docela sympatický.

Když jsem ho šla doprovodit ke vrátkům, zeptal se, jestli se ke mně může někdy, až zase půjdu ven se psem, přidat.

Souhlasila jsem. Se smíšenými pocity, ovšem. Takhle jsem si svého prince nepředstavovala. Vdovec, bezdětný, mnohem starší než já, a že by přepral medvěda, na to nevypadal. Mně se vždycky tak líbili urostlí muži sportovního typu.

.. Přesto jsem to hned zatepla vyprávěla mámě, řekla jsem si, že by jí to mohlo udělat radost. Udělalo, bohužel až příliš velkou. Také jsem toho, že jsem se svěřila, prakticky ihned litovala.

Jásala zhruba tak, jako bych jí právě vtiskla do dlaní svatební oznámení s patetickým veršíkem a talířek s miniaturními svatebními koláčky.

Snažila jsem se jí vysvětlit, že se mě ten chlapík zatím jenom zeptal, zda může jít se mnou a se psem ven, ale máma jako by mě už viděla v závojích. Abych ji trochu zchladila, dodala jsem, že je o dost starší a není to můj typ.

Tak to jsem strhla lavinu! „A kdo je tvůj typ?“ volala rozčileně. „Herec z amerického filmu? Tak dlouho jsi vybírala, až jsi přebrala!

Zapomeň na svůj typ a vrať se už konečně zpátky na zem!“ Málem začala péct buchty, které chtěla neprodleně odnést ženichovi – tak ho nazývala.

Musela jsem ji mírnit, v opačném případě bychom zanedlouho zvonily na „ženicha“ s mísou buchet s tvarohem. Asi by se vylekal. Naše známost se rozvíjela pomalu a opatrně, ostražití jsme byli oba.

Ale Andy ho měl rád od prvního dne, a to bylo dobré znamení. Chodívali jsme na procházky jarní přírodou a povídali si, naštěstí se s ním povídalo docela pěkně. Bála jsem se, že bude neustále mluvit o nebožce manželce, ale neřekl o ní ani slovo.

O to překvapivější byla moje první návštěva v jeho domku. Chvíli trvalo, než jsem vůbec dokázala promluvit. Nejdřív jsem jen mlčela a bezmocně se rozhlížela kolem. Zesnulá manželka shlížela ze stěn, trůnila také na skříňce, v tmavém rámečku.

Vedle rozsvícená svíčka a kytice bílých lilií. Tiše jsem polkla. Ani on nic neřekl, asi si neuvědomovat, jaká je to pro mě rána. V duchu jsem si řekla, že bydlet tady by bylo jako přestěhovat se do krematoria.

Přitom od manželčina úmrtí už uplynul rok, a v domku to vypadalo, jako by bylo těsně po pohřbu. Když jsem to pak vyprávěla mámě, hřímala, ať mu všechny ty krámy vyhodím, čemuž jsem se musela smát.

Ale když pak už přišlo další jaro a žádná ze vzpomínek na zesnulou manželku nezmizela, ba i svíčka tu věčně plápolala, opravdu už mi to vadilo.

Dokonce mě napadlo, že je snad lepší mít sokyni živou, protože s tou lze aspoň nějakým způsobem soupeřit, pohádat se s ní, dát jí facku – což v tomto případě možné nebylo. Přitom jsme měli s Josefem, tak se jmenoval, hezký vztah.

Jen jsem mu prostě nedokázala říci, že ty obrázky rozmístěné úplně všude těžko snáším, a on byl takový pařez, že na to nepřišel sám. Když jsem zjistila, že čekám dítě, byla jsem radostí bez sebe.

Dokonce tak, že jsem si všimla až po čtrnácti dnech, že veškeré fotografie jsou pryč.

Michaela K. (52), Přerovsko.

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
sdílejte článek
Související články
V každém vztahu je jedna strana zamilovaná víc než ta druhá. A může na to doplatit. Na nevěru jsem měla svůj názor, považovala jsem ji za něco špatného, čemu by se měl slušný člověk vyhnout. Jak se říká, pod svícnem bývá největší tma. Bylo mi dvaačtyřicet, když jsem se bláznivě zamilovala a nemohla s tím nic […]
Někteří lidé k sobě zkrátka patří, i když si to nejprve neuvědomují. Bylo to šest let po rozvodu, když jsem se znovu potkala s Lukášem, mým bývalým manželem. Naše manželství trvalo dva roky, děti jsme neměli. Rozešli jsme se v klidu, jako kamarádi. Prostě to nevyšlo, to se stává. Po letech už vím, že tehdy jsme […]
Dokud mě zvala k sobě domů, líbilo se mi to. Hostila mě a mejdany u ní byly fajn. Jenže pak jednou chtěla totéž po mně. A to se mi nelíbilo. Po skončení střední školy jsme si s kamarádkou Hanou řekly, že se budeme i nadále vídat a navštěvovat se. Ona si záhy našla přítele, ke kterému se nastěhovala. Měl hezký, velký byt […]
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale […]
reklama
Partnerské vztahy
Co se říká jen kamarádce?
Ne partner, ale nejlepší kamarádka o vás ví úplně všechno a sdílí s vámi všechny radosti i starosti. Co byste nikomu jinému nikdy neřekla? Komu jinému si můžete postěžovat nejlépe než své nejlepší kamarádce. Hlavním tématem bývá samozřejmě váš partner. Čím vás zase naštval, co udělal nebo neudělal. Kamarádce se svěříte i s tím, že jste potkala nádherného chlapa, který se […]
Víte, co opravdu nejvíc chcete?
Říká se, že ženy nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou. Jenže někdy není tak snadné poznat, co vás nejvíc udělá šťastnou. Vyzkoušejte metodu 7 otázek, a zjistíte, co je pro vás opravdu to nejlepší. Možná jste se v běhu života pořád tak pečlivě starala o druhé, že jste někde cestou úplně zapomněla na sebe. Abyste se […]
Děti nastavují nemilosrdné zrcadlo
Naši potomci jsou jako houby. Rychle si osvojí a pak zrcadlí naše vlastní návyky i zlozvyky, způsob naší komunikace i to, jak řešíme, nebo i neřešíme konflikty.  Největšími vzory pro děti jsou rodiče, takže automaticky pozorují vaše chování a reakce na nejrůznější situace a napodobují vás. Existuje několik efektivních metod, jak dítěti pomoct pochopit hranice. Vyžadují ale trpělivost a důslednost. Patří mezi […]
Lásky jsem se nemohla vzdát
Láska někdy zamíchá i těmi nejpevnějšími vztahy. Když jsem svému bratrovi přiznala, že miluji jeho nejlepšího kamaráda, myslela jsem, že ho ztratím. Ale život měl pro nás překvapení. Vdala jsem se mladá, sotva mi bylo dvacet. Myslela jsem, že mě čeká pohádka. Jenže po třech letech jsme se rozvedli. Manžel si našel jinou, a já zůstala sama. […]
Cestování
Mykonos na vás čeká!
Zamilovali jste si řecké ostrovy? Každý je jiný, a každý opředený antickými pověstmi. Jedním z méně známých je Mykonos. Leží v Egejském moři a čeká, až ho objevíte! Půvabný ostrov Mykonos leží v řeckém souostroví Kyklady, mezi ostrovy Tinos a Naxos. Jsou pro něj typické bílé domky s modrými okenicemi, úzké klikaté uličky, větrné mlýny a nádherné pláže. V mnohém se podobá nejkrásnějšímu a také […]
Země divů i relaxu – Albánie
Průzračné moře, komfortní ubytování i služby, atmosféra historických uliček, ale i nádherná divoká příroda. A co je moc příjemné – všechno tu pořídíte mnohem levněji než v Česku. Albánie vás nadchne! Albánie už dávno není místem politických nepokojů. Proměnila se v bezpečnou oázu klidu, která nabízí vyžití jak pro vyznavače lenošení na pláži, tak pro milovníky divoké přírody a výšlapů s batohem na zádech. […]
Jestřábí ráj v srdci oceánu
Devět ostrovů v Atlantickém oceánu, které náleží Portugalsku a my je známe pod názvem Azorské ostrovy. Jsou krásné v každém ročním období, ne nadarmo jsou přirovnávány k Novému Zélandu. Barevná jezera sopečného původu, vinice a pastviny, smaragdové lesy, horká vřídla, vulkány a krátery. To jsou Azorské ostrovy! Leží v Atlantiku, přibližně 1 500 km od portugalského Lisabonu. Dnes […]
Ráj na zemi: Azorské ostrovy
Toužíte po netradiční dovolené, jež vás svou rozmanitostí naprosto nadchne? Vydejte se na Azorské ostrovy, kterým se ne nadarmo přezdívá evropská Havaj. Zelené svahy pokryté hortenziemi, smaragdová jezera a nesčetné vodopády končící v oceánu z paměti nevymažete. Strhující exotická příroda, pohodová atmosféra a koloniální architektura. Tak by se dalo ve zkratce popsat souostroví ležící v Atlantském oceánu […]
Krása a zdraví
S.O.S. pro slabé vlasy: mořská sůl
Proč máme u moře vlasy nejkrásnější? Jak to, že jsou hebčí, pevnější a bohatší už po prvním vykoupání? Protože sůl obsažená v mořské vodě má blahodárný vliv. Nejen na tělo a pokožku, ale i na vlasy. Obsahuje totiž minerály, které mají úžasnou schopnost regenerovat. Zkuste slaný vlasový peeling Skvělým řešením je vlasová kosmetika s mořskou solí, kterou můžete použít kdykoli doma.Přední vizážisté […]
Odličovací manuál pro dokonalou a zdravou pleť
O tom, že k uchování zdravé a mladistvě vyhlížející pleti je nezbytná pravidelná očista, asi nikdo nepochybuje. Ovšem pořád se najdou ženy, které se neodličují správně a pak je trápí problematická pleť. Na trhu najdete záplavu přípravků určených k čištění. Je jich dokonce tolik, že je obtížné vybrat ten pravý. Proto jsme pro vás připravili malého průvodce. Micelární vody V […]
Malý a nenápadný orgán, který může hodně potrápit
Štítná žláza produkuje mnoho hormonů, které působí na funkci všech vnitřních orgánů, ovlivňují metabolismus a regulují spotřebu energie. Štítná žláza je orgán ve tvaru motýlka, umístěný v oblasti hrtanu. Pokud pracuje, jak má, ani si neuvědomíme, že ji máme. Její funkce se ale může snížit, či naopak zvýšit. Oboje je špatně a podceňovat to se nevyplácí. Jak […]
Stýská se vám po mořských vlnách?
Slaná voda a vzduch u moře vytvářejí ve vlasech tzv. plážové vlny. Zamilovala jste se do nich a ráda byste tento styl účesu nosila i po návratu z dovolené? Pokud nechcete strávit s úpravou vlnek hromadu času, vyzkoušejte tyto tipy, se kterými jich dosáhnete snadno a rychle. Zamotat a vyžehlit Tahle varianta vám zabere jen pár minut. Potřebujete k tomu jen žehličku […]
Magický svět
Voňavá magie pro hezčí život
Nechte se vést příjemným potěšením svého nosu a vyzkoušejte magické rituály s vůněmi, které léčí, přitahují lásku a uzdravují srdce. Zavřete oči. Představte si les po dešti, babiččinu skříň s levandulí, jasmínové noci u moře… Cítíte teplo u srdce a usmíváte se? Vůně totiž mají neuvěřitelnou moc. Otevřou vám dveře k dávným vzpomínkám a přenesou vás snadno […]
Jak chytře zkrotíte chlapa?
Kdo vám dá srdce na potkání, kdo je romantik a kdo spíš dobrodruh, s kterým je těžké udržet krok? Máme pro vás skvělé triky, jak muže snadno prokouknete a dostanete z něj to nejlepší. Beran (21. 3. – 20. 4.) Věčný rebel v srdci. Je jako startovní pistole – rychlý, žhavý a nevyzpytatelný. Když se zamiluje, hned to cítíte, a vrhne se do vztahu […]
Mocné kameny mi dodaly sílu přežít zlé časy
S každým dnem jsem cítila, jak mi ubývají síly. Lékaři měli jasno ‒ lepší už to nebude. Já však věřila, že se stane zázrak, že se zase vzchopím. Bývala jsem vždy tak zdravá a plná síly. I ve věku, kdy už moje vrstevnice ztrácely elán a energii, já měla pocit, že ještě můžu skály lámat. Ale jednoho dne zničehonic […]
Andělské karty odhalí budoucnost
Můžete být sebevětší realistka, ale jakmile dojde na čarování, anděly, karty a budoucnost, stejně vždycky podlehnete? Vyzkoušejte andělské karty. Naučíme vás, jak jim můžete lépe porozumět. Jemná energie andělů působí jako tichý spojenec, který vás podporuje, když potřebujete najít odvahu nebo pochopení. Magie není jen v kartách, ale hlavně v tom, jak se umíte otevřít krásám, které […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
epochanacestach.cz
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
Letošní 33. ročník mezinárodního historického festivalu Táborská setkání bude důstojnou připomínkou dvou loňských významných výročí: 600 let od úmrtí nikdy v poli neporaženého hejtmana Jana Žižky z Trocnova a 40 let partnerství Tábora s německým městem Kostnice. http://taborskasetkani.eu
Muži v černém: Vládní agenti, nebo něco víc?
enigmaplus.cz
Muži v černém: Vládní agenti, nebo něco víc?
Muže v černém si často představujeme jako vládní agenty pracující v maximálním utajení. Mají se objevovat na místech, kde bylo pozorováno UFO, a snaží se prý zajistit, aby nevznikala zbytečná panika.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Jak se žije na ostrově plynových masek?
historyplus.cz
Jak se žije na ostrově plynových masek?
Mijakedžima u Japonska se zdá být jako kterýkoli jiný tichomořský ostrov, pravdou však je, že skrývá svoji temnou stránku. Až na pár stovek lidí se zde totiž nachází ještě aktivní sopka, kterou místní považují za nejničivějšího obyvatele ostrova! Kdykoli zazní siréna, každý si musí nasadit plynovou masku. Stalo se tak již nespočetněkrát v minulosti a
3. února 1959: Den, kdy zemřela hudba
epochaplus.cz
3. února 1959: Den, kdy zemřela hudba
Od startu malého letadla uplyne jen pár minut, když se uprostřed noci v plné rychlosti zaboří do kukuřičného pole. Budoucnost hudby se v jediném okamžiku mění. Když se Americe zeptáte na 3. února 1959 téměř určitě v odpovědi zazní jméno Buddy Holly. Toho dne totiž během jediného okamžiku rocková hudba přichází o několik hitmakerů, mezi nimiž je největší
Mars odhalil své nitro
21stoleti.cz
Mars odhalil své nitro
Data ze sondy NASA InSight, která před třemi lety umlkla pod vrstvou prachu, stále přinášejí překvapení. Dva nezávislé vědecké týmy nyní oznámily, že Mars má nejen plášť plný trosek z dávných impaktů,
Bolesti v kyčlích: Nejsou to jen klouby
panidomu.cz
Bolesti v kyčlích: Nejsou to jen klouby
Partie kolem kyčlí nesou tíhu našeho těla a pohybů se všemi důsledky, které to může mít: Nadměrné zatížení i chorobné procesy se zde ozývají citelnou bolestivostí. A oproti běžné představě příčinou zdaleka není jen předčasné opotřebování chrupavky kyčelních kloubů. Bolesti mohou způsobovat také chorobné stavy cév a nervů v okolí kloubů, potíže s bederní páteří
Jak jsem opustila svoje tělo
skutecnepribehy.cz
Jak jsem opustila svoje tělo
U známých na chalupě jsme na půdě našli staré bylinky po babičce. Zvědavost mi nedala a připravila jsem si z nich lektvar… Zimní pobyt na chalupě se pro mě vlastní vinou změnil v děsivý zážitek, na který až do konce svého života nezapomenu! Napila jsem se zvláštního čaje a málem mě to stálo život. Opustila jsem poté své
Jednoduchý a skvělý svařák
tisicereceptu.cz
Jednoduchý a skvělý svařák
Umíte si představit zimu bez oblíbeného svařáku? Spousta lidí ne, proto jsme si pro vás připravili jednoduchý a rychlý recept na ten nejlepší svařák. Ingredience cukr krystal 1 ks velké skořice
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
epochalnisvet.cz
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
V polovině 7. století ve Středomoří vrcholí útoky muslimů. Načas do jejich rukou padne i Sicílie. Jejich nadvláda tam nebude trvat dlouho, ale stačí to, aby z ostrova musela uprchnout většina křesťanských duchovních.   Jedním z nich je i Agatho (577–681), mnich benediktinského kláštera sv. Herma v Palermu. Je mu již téměř 80 let, ale ve svém poslání
Další rozchod Fingera na spadnutí?
nasehvezdy.cz
Další rozchod Fingera na spadnutí?
Herec známý ze seriálu Ulice Martin Finger (54) se nezdá! Letos v únoru se provalilo, že už nežije s partnerkou Barborou Vrablíkovou (38), kvůli níž opustil svou manželku Monikou Šabartovou (51), a má
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
iluxus.cz
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
U značky Longines není žádným nováčkem, nyní je však mnohem kompaktnější, smyslnější, ženštější. Redesignovaná kolekce PrimaLuna vystihuje vše, čím je značka Longines dnes a čím byla i před sto dvacet
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz