Nikdy nepochopím, jak můžou být někteří lidé tak krutí. Rozum mi to nebere. Ale jsem šťastná, že jsem Maxíka objevila včas. A mám teď úžasného kamaráda.

Vracela jsem se večer z divadla temnou ulicí u nás na sídlišti. Najednou se mi zdálo, že jsem zaslechla nějaký zvuk. Zpozorněla jsem a rychle se kolem sebe rozhlédla. Nikdy jsem se nebála, ale byla jsem vždy při večerních návratech domů přece jen ostražitá.

A tentokrát to opravdu bylo velké štěstí. Zastavila jsem se a poslouchala. Opět se ozvalo velice slabounké kvíknutí z křoví před domem.

Nemohla jsem tomu ani uvěřit

To, co jsem tam objevila, mě naprosto šokovalo. Ležel tam chudák, poloubitý, zubožený pejsek. Okamžitě jsem mobilem přivolala taxík a spěchala s tím polomrtvým tvorečkem na veterinární pohotovost.

Seděla jsem v čekárně, v ušpiněných večerních šatech a čekala a čekala. Vyšetření i operace trvala dlouho. Ale nakonec mi zvěrolékař řekl, že je pes z nejhoršího venku. Sepsali jsme zprávu a vše oznámili na policii.

Bylo zcela evidentní, že nešlo o úraz. Toho chudáka někdo dost brutálním způsobem týral, dlouho mučil a pak ho naprosto zuboženého a polomrtvého nechal bez pomoci.

Odvedla jsem si ho domů

Viníky se podařilo chytit. Byl jím majitel psa a jeho kamarád. Oba obžalovali z týrání zvířete a čekal je soud. Maxík, tak se pejsek jmenoval, byl majiteli odebrán. Ihned jsem se ohlásila, že bych si ho ráda vzala k sobě.

Maxík se mezitím pomalu zotavoval. Zůstaly mu bohužel nějaké následky, ale dalo se to zvládnout. Já mu doma připravila pelíšek, nějaké hračky. Všichni mě připravovali na to, že si domů přivedu psychicky dost narušeného pejska. Může být problémový, budou s ním starosti.

Jsme super dvojka

Nezalekla jsem se toho. Od té chvíle, co se na mě Maxík podíval v tom křoví s nadějí, že přichází pomoc, jsem si byla jistá, že už ho neopustím. Jsme spolu už pět let a je nám dohromady dobře.

K druhým lidem je sice Maxík trochu nedůvěřivý a bázlivý, ale spolu jsme skvěle sehraná dvojka.

Milena D. (56), Příbram